Nejúžasnější věc pro mě byla když jsem sama poprvé v životě napsala své zápisky z přednášky Ho oponopono ve Wordu a ještě je zvládla poslat.
Pracovně zvládám dodělávat věci podle svých představ, ale doma to ještě vázne.
Sestra mi vnukla myšlenku k přemýšlení o Japonsku, co je to vlastně za lidi co obsluhují ten reaktor, kde berou přesvědčení a sílu tam být, musí být ozáření a předem odsouzení k zániku.Myslí na ně po svém. Stydím se, že mě to nenapadlo samu, ale přidávám se také.
Poučení - Já jsem nej...., ale abych byla... měla bych k tomu pomoct i druhým podle svých možností.
A zase moje sestra, psala mi o někom a já reagovala hooodně pobouřeným emailem s nevybíravými slovy a závěrem jsem pochopila, že podle Ho oponopono píšu o sobě.Zasmála jsem se a přidala větu, že život je dřina.
A pak jsem si myslela, že jsem měla nudný týden.
Žádné komentáře:
Okomentovat