středa 16. března 2011

Na cestě k bohorovnosti

Dočkal několika dnů volna, což je takové příjemné a můžu to jaksi vypíchnout z celého týdne.Stejně tak bych vypíchl zbavení se zubu, který mnoho let čas od času dělal neplechu a tentokrát už to bylo naposled.
Nejhoršího se mi nestalo nic, když všechno bylo nejlepší. Ale něco bylo tělu příjemné míň – např. pár hodin po vytržení zmiňovaného zubu.
Do práce se nemůžu dokopat k vypracování pár listů, které dělat nemusím, ale bylo by to dobré. Nevím, jestli je to lenost, nebo co ?
Lepší situace je v tom, že při jednání s lidmi nebo při přemýšlení o nich se tolik vnitřně ani vně nevytáčím a cílím si to k bohorovnosti. To je fajn.
Odmítám si připustit, že bych se změnil k horšímu. Ale přiznám se , že jsem necvičil ani Ň, maximálně to ň. Potřeboval bych kopanec za každé necvičení.
Naučil jsem se , že si můžu kdykoli vybrat, jak se budu chovat a že pokud mě „něco“ nutí chovat se jinak, tak to „něco“ nemusím poslouchat. 
Taky si momentálně myslím, že každý člověk je zajímavý a všichni jsou v podstatě stejní. Jen na každém vidíme něco jiného, co se nám líbí víc nebo míň.
Daří se mi dobře jít ke svému cíli, ale zatím se mi nedaří vztahy, cvičení, čtení, ……… jde to, ale dře to. Dělám to, že hraju metamorfózu a jiné dělám jiné zajímavé věci.
Svět očima své role vidím krásně, protože jsem si tu roli přál. Ale i kdyby to nebylo krásně, tak si zvolím roli jinou. A to takovou, abych svět tak viděl.





1. Na co jsem přišel/a , co jsem pochopil/a , naučil/a se

Žádné komentáře:

Okomentovat