Místo popelníku mám před sebou malovanou konvici

Na ulici, kde bydlím, jsem potkal maminku jednoho dítka, které trénuji. Velice mi děkovala za to že se dětem věnuji, prý syna pinpong natolik oslovil ,že se těší na každý další trénink a i když je nemocen, stále se ptá, kdy bude moci hrát.....vůbec jsem to nečekal .....je to super.

Na tréninku jsem měl plno dětí ,bylo fajn pozorovat ty rozesmáté kukuče, trénink se jim líbil a dokonce natolik ,že nechtěly vůbec odejít,tak jsem je musel nakonec pochytat a vynést před hernu

V úterý jsem vyběhl na alexandrovku, podívat se ,jak se daří medvědímu česneku, už tam je a nádherně voní......Táta z něho vykouzlil užasnej špenátjo a byl jsem taky u bílého krasavce.

Tvořím daleko víc, vyrývám si novými suprovými dláty různé obrazce na djembe ,složil jsem i nějaké básně.

Chodím, každý druhý den k ptačí studánce pro vodu na čaj

Konečně jsem si uklidil v práci na stole ,vynesl jsem snad dva pytle odpadu, šéf to málem nepobral

Zapomněl jsem zaplatit útratu v hospodě a i když jsem se omluvil a vzápětí vše dorovnal, pinglice na mě vyjela.

Šel jsem kolem kontejneru a zrovna si dával cigaretu do úst, ruka se na půli cestě zastavila a já se na ten oranžovobílej válec dlouze zadíval a pak to všechno včetně zapalovače ,krabičky letělo do temnot odpadního koše, je mi potom jen zle, nechci se vědomě ničit.

Vždy, když jsem s někým hovořil přes mobil, nebo s očí do očí, musel jsem zapálit cigáro či ganju. To platilo i u psaní mailu. Teď sedím u komplu,sepisuji raport a místo popelníku s rozkouřeným válcem mám před sebou malovanou konvici s výborným olongemje mi lépe.

Dívám se na děti ,které trénuji a mám ohromnou radost, že sport jež byl v Adamově před rokem a půl na vymření dostává pomale druhý dech.