Víkend byl super, byl pracovní a nejen, že mě to moc bavilo, ale taky jsem si vydělala, byla jsem u klientky a celá její rodina která mě a syna obklopila byla báječná... Ona i její manžel řeší vztah a řešili to přede mnou, čemuž já se samozřejmě nebráním... Chvílemi mi přišlo, jako by mluvili o mém bývalém vztahu... a hned na to mi to došlo a začala jsem praktikovat ho´oponopono. Do toho mi o víkendu zavolala moje bývalá kamarádka po 7 letech, má malé dítě a taky problémy ve vztahu, došlo mi, že mi to má asi něco říct... Poté jsem v neděli jela na Metu a už v autě mi nálada dost klesla, mluvila a přemýšlela jsem o bývalém a synovi. Na dotaz Lilly, co má znamenat to, že mě vyhledávají lidé, kteří mají problémy v partnerství, mi odpověděla, že já se se svým bývalým partnerstvím, ještě nevyrovnala, zdálo se mi to absurdní... jsme se rozešli, teda já s ním, tak jsem přece vyrovnaná... a přece mi vletěly slzy do očí... a pak přišel příběh mnichů a kurtizány... ano, tohle je má kurtizána... Došlo mi to! Pro syna jsem dojela v slzách a omluvila se bývalému, že jsem mu ublížila. Cítila jsem to tak. Pořád mi hlavou jely čtyři věty. Večer, když syn spal, jsem se sesypala, nenáviděla jsem svět, protože byl lepší jak já, nenáviděla jsem sebe, jak jsem snaživá, trapná, rádoby chytrá, jakou nesu vinu, jak ubližuju všem okolo... Nenechala jsem na sobě nit suchou a klečela na čtyřech, nemohla se zvednout a brečela a brečela... Napsala jsem Lilly, navedla mě... Další den přišla nová klientka a bylo to zase pozitivní... Klienti a lidé kolem, mě teď přesvědčují, jak skvělá a úžasná jsem, ve své práci a i jako máma... Klientů mám dost a diář se mi plní :) Odpoledne je mi zima, je krásně a mě je pořád zima. Cítím se strašně mizerně. Zítra mě čeká životní etapa, tedy její zakončení. Uvnitř jsem zdeptaná, unavená a bez života. Jsem přecitlivělá, asi lítost. Čeho lituji? Vztahu, který nefungoval? Toho, že jsem rozbila rodinu? Toho, že jsem ublížila synovi a bývalému? Jak vím, že jim to ublížilo? Pro tu scénu, kterou mi bývalý udělal před 4 měsíci, když jsem se s ním rozcházela? Pro tu jeho velikou bolest? To co jsem já zažívala, když byl jaký byl... Jeho bolest, je to jeho bolest, ne má, tak proč ji na sebe beru? Proč ji nesu na svých ramenou, pořád? Protože ji u něj pořád vidím? Co když, to už dávno není bolest? Co když je to něco jiného? Třeba nenávist... Proč pořád hraji jeho hru? Nemůžu se od ní odpojit, proč se nechám stáhnout? Proč má nade mnou pořád moc? Chci, aby ji měl? NECHCI!!! Tak proč mu to dovolím? Je to ta moje vina? Ano jsem vina. Dokážu s tím žít? Je tak moc zlé, chtít žít a volně dýchat? Žít po svém, jinak, dle svých představ? Chci a nedám si to vzít! Mám právo žít, jak chci já! Chci žít, ne přežívat! Nenechám si ze svého života vzít a zkazit už ani vteřinu! Jen já sama si můžu kazit život, pokud budu chtít, jen já na to mám právo! Jen on se musí srovnat se svými problémy, s důsledky, které následovaly po těch 7,5 letech, Jeho důsledky, jeho problémy, jeho smutek, to vše je jen jeho! Nejsme pár, abych to vše s ním sdílela, natož to na sebe přetahovala... Já mám svého smutku, pláče a starostí dost! Ne moje problémy, ale problémy ostatních mě ničí, se svými se poperu! Dokážu to! Jsem úžasná osobnost s energií a silou skály! Sakra, je mi líp!!! :) Jediné co pro něj a sebe můžu příště udělat, je to, že ho přestanu řešit, ubližuju tím jemu i sobě. S tím se nedá žít a já chci žít, vlastně už žiju a žiju úžasný život, miluji ho a nenechám si ho vzít, sebou - Blankou, která pořád říká: co jsi to udělala? Pořád jen boříš a ničíš. NE! Svoboda říká: neboj stavíš a rodíš, svůj nový svět a Blanka ho přijme a bude šťastná... I když někdy zvítězí spoutaná Blanka, miluji ji a věřím, že jednou se spolu se Svobodou rozzáří ruku v ruce, protože vše má být v rovnováze. Já chci... NE... Já jsem já, Blanka se Svobodnou duší, jednou se spojí v jedno... Svoboda naučí Blanku žít, zdravě, láskyplně a šťastně, bez vyjímek. Odcházím do lesa a vracím se klidná a čistá. Dnes je den D, od rána si říkám 4 věty a na soudě sedíme s bývalým proti sobě na chodbě... Cítím nervozitu ve tvářích... A po chvíli se musím usmívat, ho´oponopono pořád, pořád dokola... a pak se na něj podívám a směju se, a on se neudrží a usměje se taky, ale ta jeho bojovnost vyhraje a kývá hlavou jako, že jsem blbá a já se dál směju a říkám si to jsme to dopracovali... V soudní síni jsem klidná, řekl mému právníkovi, že jdem na dohodu... Za 40 minut jsme venku, sedím v autě a emoce se mnou cloumají... je mi ho líto... viděla jsem jeho slzy v očích v soudní síni, ale nepřišel o syna, může ho mít, kdy bude chtít, nebudu mu bránit a peníze? To co mi dá, já dám do syna za měsíc víc, tak co? Najednou slyším ránu, spadly mi okovy. Ztratil nade mnou veškerou moc!!!! Jsem svobodná!!!! Můžu co chci!!! Nehodlám toho zneužívat!!! Pořád slyším: stará se matka o syna řádně? A jeho ANO. Ano samo že starám! Jsem nejlepší máma na světě! Jsem šťastná! Moc šťastná. Nakoupila jsem synovi dárky a hlídání a taky ségře kytku... Je mi jedno kolik utratím!!! Létám!!!! Vše zvládnu!!!! Nedělal problémy!!! Mám milovaného syna!!! Jsem vítěz!!! Už hodlám jen vyhrávat!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat