Svět jsou jen zrcadla

Tento týden jsem byl spíše v útlumu, přesto jsou poslední 2 dny pozitivní a usměvavé. Že by to bylo vyznáním lásky, které mne zasáhlo? Určitě ano.
Na druhou stranu jsem zklamal důvěru nejbližší osůbky v mém současném bytí tím, že jsem jí lhal...
Po nedělním semináři Ho oponopono jsem si začal více uvědomovat, že každý člověk je dokonalá bytost a snažím se tak na všechny nahlížet. Někdy mám trošku strach se do zrcadla, kteří mi ostatní nastavují, nahlédnout, ale s každým dnem jsem víc a víc schopen přijímat vše, co se mne dotýká a co mi vadí, jako příležitost být více svým motýlkem, svým dokonalým mužem. Přijímám tyto dárečky.
Přišel jsem na to, víc než plnění mých cílů mne naplňuje žití mojí role, být nejdokonalejším mužem. Cíle jsou v tuto chvíli pro mne podružné. Neznamená to ale, že se v oblasti mých cílů nic neděje. V práci je pořád živo a přicházejí stále nové příležitosti. Jen se mi nedaří se ponořit do práce tolik jako dřív. Nejvíce práce jsem vždy udělal večer, kdy nechodily žádné zprávy a nikdo nepřerušoval moje myšlenky telefonáty. Jenže poslední dobou trávím večery jinak než v práci, takže to změním a budu pracovat více přes den.
Jsem svou novou rolí pohlcen! Líbí se mi ten pocit být nejdokonalejším mužem, vše je snažší a daří se mi vyhýbat se srovnávání.
Je báječné dostávat každý den ctyři krásné sms, ve kterých se píše "Cyráno, nejdokonalejší muži". Stávám se tím nejdokonalejším mužem! Neprožívám každou zprávu, ale cítím, jak se to ve mě kupí a báječný pocit dokonalosti narůstá každým dnem!