Pozoroval jsem motýla a přistihl se, že takhle už si taky lítám

Na poslední schůzku se mně docela dost nechtělo. Stíhal jsem tak tak, no a naštěstí jsem tedy dorazil. A byl jsem rád. Vracel jsem se v dost dobré pohodě a s vědomím, že jsem udělal dobře.
Chybí mně tak hodina denně, pro mě, kdy o všem můžu věnovat sobě. Zní to divně, ale pořád někdo něco chce. A když ne někdo zvenku , tak to chce ta moje kukla.
Napadlo mě, že nevím, jak se bránit tomu, abych se netrápil kvůli někomu jinému. Třeba je mně někoho líto a trpím s ním, snažím se do něho vcítit, pomoct mu. A ještě ke všemu, když to nejde..... bych se picnul. To je momentálně tedy problém, který mi vadí, nebo potíž, rád bych na něm pracoval, trochu se toho bojím, ale už ten strach je chyba. a proto zřejmě začnu tím, že s tím strachem.
Nedávno jsem se ocitl v jedné ,pro mě nepříjemné, situaci, ke které jsem podstatě přišel jak slepý k houslím. Nic jsem neudělal špatně -- nebo jo? - nevím o tom -- a protože se neumím v nepříjemných situacích chovat, tak jsem z ní měl špatný pocit. Jako první pomoc pomohlo hooponopono dík. Těší mě, že jsem si na ně vůbec vzpomněl. I když až ke konci, ale hned mi bylo líp. I když jsem nic nevymyslel, tak jsem si tu nepříjemnou věc tak nepřipouštěl a prostě se mi ulevilo. I když nepříjemná situace stále trvá a způsobil ji někdo jiný a cítím stále trochu, jak na to myslím a jak si to nepříjemný vztahuju k sobě. Doprčic. No ale taky vím, že to časem přejde. To mám vyzkoušené. Je fajn, že dnes mi trvá kratší dobu, než se s nějakou takovou situací vyrovnám a přestane mi vadit.
Zdá se mi, že myšlenky, které jsem měl občas a byly dobrý, mám na mysli a na očích stále častěji. Něktreré se opakují, jiné se potvrzují, objevují se i nové. Je to fajn.
Na cíle moc nemyslím. Prostě si na ně nevzpomenu. Mým cílem je často, když si náhodou vzpomenu, že mám mít cíl , být tady ta teď. Je to takový zastavení se a pozorování všeho kolem sebe. A přitom vidím, že se stále většinu dne pohybuju jak automat, co se chová naučeně podle zvyklostí.
Ale taky jsem pozoroval v těchto pěkných teplých dnech motýla na zahradě a říkal jsem si: "jojo, tak už se vidím, takhle nějak si taky lítám, protože dřív to bylo jiný. A vidím ten rozdíl- jaký to bylo, jaký to je."

Taky vás mám rád. ( na tuto větu je taky dobrý si častěji vzpomenout)