Jen já znám skutečné motivy svého jednání

Nejlepší bylo úterý. Měla jsem volno. Servác psal, že mi ráno něco poslal. Asi to v pořádku dorazilo, měla jsem krásný den. Byla jsem v lese. Nepamatuji se, že bych někdy tak intenzivně vnímala přírodu, sebe a přítomnost.

Už několik dní se snažím odpovědět na dopis. Ten dopis mě odkryl, otevřel mi oči. Hodně jsem z něj pochopila. Snažím se být v odpovědi upřímná. Bolí to, ždímá mě to. Vím, že to nemusím dělat, ale chci.

Mám pocit, že jsem se v emocích a reakcích vrátila zpět. Lilly říká, že to je zkouška mého odhodlání chtít se změnit. No, tudy už jít nechci, takže na sobě pracuji.

Znovu jsem si uvědomila, že na mínění druhých nezáleží. Připomínám si Vladimírova slova, že jen já jsem na sebe expert a že jen já znám skutečné motivy svého jednání. Já první se mám mít ráda. Vím to, jen na to někdy zapomínám. Dlužím si to.

Jsem šťastná, i když tomu někdy nevěřím.

Některé cíle nechávám „na čekačce“. K jiným se pozvolna dostávám. Některé jsem vyřadila a nahradila je jinými.

Občas mi to ještě zaskřípe v hlavě, ale uvědomuji si, co dělám špatně, takže na tom pracuji.

Nejvíc jsem tento týden pracovala na psaní (nejen dopisu ;-) ).

Budu dodržovat svoje úmluvy, plnit úkoly, pracovat na cílech a dělat co mě baví.

Příští měsíc půjdu vpřed, neuhnu ani krok stranou, vytrvám a budu si odpouštět.

Za rok to vidím stejně jako minulý měsíc. Navíc asi budu někdo jiný.