Byla bych pasačkou hus a koz

Celý tento týden si užívám. Každý den něco. Užívám si průměrných dní, klidu, setkávání se, vzrušení, okouzlení, překvapení, svých úspěchů. Užívám si i to, že dostanu vztek a pak si ho rychle vymluvím.

V práci mě trochu nadzvedl požadavek paní ředitelky, ale rychle jsem se dala zase do pohody. Prkotina.

Téma týdne se mi projevilo s paní ředitelkou. Její žádost mě nepotěšila, ale zklidnila jsem se tím, že to není návrat ke starým pořádkům, ale nouzová situace. A pokud by se to mělo stát pravidlem, řeknu „ne“.

Dlužím si víc času na čtení knih posbíraných z různých míst. Mám neodbytnou myšlenku, že mi unikají důležité informace, které najdu právě tam.

Častěji jsem naladěná na to, co chci. Někdy mi to běží naproti.

Přišla jsem na to, že některá má přání jsou tak velká, že „neprojdou dveřmi“ a potřebují větší prostor. Proto musím kousek ustoupit, aby se mohla vměstnat do mého života.

Příští týden chci nachystat byt pro zvídavé oči návštěvy, zvládnout přípravu narozeninové oslavy, potkat se s kamarády.

Příští měsíc chci dostat dovolenou, užít si dovolenou a zvládat pracovní povinnosti.

Kdybych nic nemusela a měla vše, byla bych Štěstí a Spokojenost sama. Nějaký čas bych byla pasačkou hus, koz, krav, nebo koní. Užívala bych si čerstvého vzduchu, slunce, trávy, větru, deště, studených nohou, tvrdých mezí, klíšťat, psího počasí, na které bych nadávala a pak bych se tomu smála s vědomím, že všechno má svůj rub a líc a já si můžu vybrat, na kterou stranu mince se budu dívat.

Mám stále reálnější představu o tom, co bude odteď za rok - plní se mi má přání a cíle. Mám další sny, které si chci splnit.