Pro jedny pitomý dveře

trápím se už několik měsíců… Sotva jsme se přestěhovali a papoušci dostali svůj prostor, Kuba si smlsnul na fólii na dveřích. Nudí se. Nemám čas se jim věnovat… tak vymýšlí lumpárny…

Včera jsme dali výpověď z nájmu. HURÁ!!! Našli jsme konečně bydlení, které oslovilo nás všechny. Budeme se stěhovat. Naše paní domácí však nezklamala… zachovala se přesně tak, jak jsem očekávala… takže jsem vlastně asi nezklamala spíš já… Od té doby, co se s ní nestýkám, jí najednou vadí věci, které jí předtím vůbec nevadily… No jasně, to je přece logické. Půl roku jsem se stresovala tím, že se s ní musím potkávat, dalších pár měsíců tím, že jsem se s ní potkávat přestala (ta druhá část byla přece jen o něco lepší, než ta první ;-)).

Od včerejška tak moje ustrašená dušička ve mně žaluje a kvílí a kňučí… Není totiž dokonalá… Dovolila papouškům zničit něco, co není její… A já to poslouchám… Od včerejšího večera mi vře mozek… Všechen ten vztek a nenávist ve mně se valí ven. Tak dlouho jsem to všechno potlačovala, tak dlouho jsem se chovala podle představ ostatních, tak dlouho jsem je upřednostňovala… BLÁ BLÁ BLÁ BLÁ BLÁ … a znovu… a znovu… Říkám jí: buď ticho, nikdo ti nic nedělá, nikdo tě z ničeho nesoudí, neobviňuje… Jenže… zkuste zastavit provalenou hráz, za níž se promíchaly pocity viny s bolestí a nenávistí… Ta zatracená obhajoba sebe sama mě asi jednou zabije… Pořád se ptám, kdy už to skončí… BUM!!! Explodoval mi mozek… BUM!!! Přišla rána shora… (bouřka ;-)).

Dnes jsem si sedla k netu, vyhledala firmy, které dveře renovují, zavolala jsem tam… a je to J Všechno se dá spravit… Je to přece tak jednoduchý… Fakt se musím smát sama sobě… Dušička přestala žalovat a trochu se usmívá… Je to fakt legrační… :-D :-D :-D

Myšlenky nejsou jako malé děti… řekla bych, že jsou to pěkně otravní parchanti… ;-) Teda aspoň ty moje… ;-) Pořád přemýšlím, jak se jich zbavit… Pomalu mi začíná docházet, že to asi nepůjde, zkouším to už příliš dlouho… a pořád nic… Tak je prostě přijmu a nechám být… Až moje dušička zase začne žalovat, usměju se na ni a budu doufat, že mi ten úsměv vrátí… :-)