Stále ještě se zabývám malichernostmi, snad časem to bude jinak

Nejvíc jsem si užila sobotní večer… Strávili jsme ho s přítelem jen tak při svíčce a skleničce dobrého vínka a prokecali se do brzkých ranních hodin.

A nejvíc mě ranilo oznámení mého přítele, že se mnou ani letos nestráví moje narozeniny… No aspoň k tomu má o něco přijatelnější důvod než loni… ;-)

Téma týdne… hm… Moc jsem si ho nestačila užít, neb nemoc se mě stále nějak drží, do toho dostal horečky i můj synátor, tak jsme se tu potili oba… Budu to muset trochu napravit, zastavit se, nadechnout, začíst se a zamyslet a pak to snad nějak doženu J

Stále si dlužím odpočinek, ani zaplavat jsme si nakonec nebyli. Nevadí, doženu to, až se přestěhujeme… doufám J

Tento týden jsem bohužel byla častěji naladěná na to, co nechci. Asi to bylo tou únavou a nemocí, nevím, prostě jsem nedokázala vidět věci v jasných barvách. Soustředila jsem se na to „špatné“ a o to víc mě to vyčerpávalo.

Pochopila jsem, že se stále ještě zabývám malichernostmi… Jenže někdy mi přijde, že je jich nějak moc, že ať dělám, co dělám, stále se některé věci ne a ne změnit… Snad časem J

Prioritu na příští týden mám jen jednu: zvládnout stěhování bez zbytečného stresu a nervozity J

Priority na příští měsíc zůstávají stále stejné (tj. narozeniny mého syna, pas, a na tu třetí si nějak nemůžu vzpomenout :-D), jen se k nim přidávají i priority z tohoto týdne, nějak jsem je nezvládla dokončit.

Začínám si víc uvědomovat, co bych ve skutečnosti chtěla dělat. Zatím mi stačí to, co mám… ale do budoucna bych se chtěla trochu profesně pře-profilovat J

Od teď za rok budu bydlet v našem skutečném domově… A všichni budeme v pohodě a šťastní a to mi úplně stačí J

Přání se mi zatím moc neplní. Už se nemůžu dočkat konce tohoto měsíce, je fakt pekelnej… J A pak začnu zase tak trochu znovu od začátku, ale už se na to moc těším J