Samozřejmě zase si masochisticky ubližuju sám vzpomínkami na minulost.
Občas jsem se zastavil při vzpomínce na téma a zamyslel. Bylo to dobrý. Ale nakonec , když to píšu raport, tak nevím ani kdo jsem, ani kam jdu. Na jednu stranu bych to rád věděl, na druhou se toho bojím a na třetí je mně to pak jedno.
Dělat si plány a víc je dodržovat.
Naladěný jsem na to, co chci. Někdy na nic. Ani tak, ani tak.
Vědomě můžu sám se sebou a tím pádem s ostatním dělat, co chci. Jenže to je to obvykle málo, protože nevědomě můžu chtít něco jinýho. A to si pak můžu prst zlomit ...
Priority nemám. Jen jakási lehká nesmělá přání.
Další měsíc aktivně a úspěšně dokončit kurz, cvičit, dodržovat plány.
V současné době nechápu. Je to relativní a moc to rozebírám.
Za rok bude taky dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat