Mazanice bych nejraději přemaloval na růžové slony

Užil jsem si to, že jsem nepracoval. Skoro celý týden. Nějakou drobnost jsem vyřídil v pondělí a v úterý jsme vyrazili na vodu. Vypnul jsem telefon a neřešil, jestli po mně někdo něco chce. Pravda, sem tam jsem nakouknul, jestli někdo volá nebo píše, ale to bylo vše. Teď tu na mě ve schránce čeká skoro 700 emailů, ale to bude až v pondělí…

Jsou to jen okamžiky, chvíle, který mě zraňují, ale vždy se nějaká vyskytne. I když jsem vyrovnanější než jsem kdy byl, jsem i hodně otevřený a jakékoli bodnutí o to víc bolí. Zvláště od těch nejbližších. Po dlouhé době jsem brečel.

Pokud se ohlédnu zpět za tímto týdnem, bylo v něm několik uměleckých mazanic, které bych nejraději přemaloval na růžový slony. To by mi určitě pomohlo nebrat se tak vážně.

Dlužím si užívání si života. Mám za tento týden spoustu zážitků, ale chtělo by to se o špetku víc uvolnit.

Byl jsem naladěný na to, co chci, ale málo jsem si to užíval.

Beru se příliš vážně. To, že někdo nemá stejně nastavené priority a principy neznamená, že mě nebere vážně.

Priority pro tento týden jsou práce (po týdnu mimo kancelář se to nastřádá…), práci vyvážit sportem a kulturou, pravidelně relaxovat.

Měsíc přede mnou je o práci na hradě, schody, omítky, je třeba to naplánovat. Dále se chystáme na Svatojakubskou pouť, koupím si pořádný batoh, ať mi tam vejde vše potřebné.

Kým bych byl mít vše a nic nemuset? Je to stejné – chci pomáhat lidem.

Od teď za rok jsem obchodním ředitelem, mám dostavěný dům a plánuji s architektem vzhled zahrady. Mám báječnou partnerku, jsem zdravý, spokojený sám se sebou a užívám si přítomného okamžiku.