Tak jak minule - ze zábavy i bez ní si ubližuju sám.
Vůbec nějakej cíl nevidím. Koukám kamsi do dáli a nevím. Myslím ten velkej - poslední, všezaštitující.
Menších je dost. Možná není velký poslední cíl. Třeba je to koukání do blba. Však se to vytříbří. Potřeby mám a nejhorší je, že někdy nevím jaké.Dlužím si udělat větší úklid a zařídit věci, které chci zařídit. Promyšleněji a pečlivěji plánovat a tyto plány dodržovat. Nemávat nad nimi rukou. Uvolnit se od zatěžujících předmětů. I když si sám sobě tvrdím, jak je to těžký a že je to škoda.
Dělalo mně problém někoho odmítnout. Dneska jsem ještě nemusel toto řešit, tak už to bude třeba lepší.
Spíše na to, co chci, pokud to vím.
Stačí zdánlivě nevinné postrčení správným směrem a hodně se vyjasní, uleví se, poskočí apod.
Chci poskakovat dál. Udržet si pocit pohody v sebesložitější situaci.
Stihnu předepsané věci, ať jsou tři nebo kolik.
Možná bych rád zkusil být v současné podobě o 20 let zpátky a cestovatelem vesmírem.
Bude mně nepopsatelně líp než dnes. Stačí pár "poskoků".
Žádné komentáře:
Okomentovat