Tento týden jsem si užila opékání špekáčků a stanování s dětma u sestřenice.
Užila jsem se pocit, že mi přece jen zbyla nějaká rodina.
A užila jsem si spaní venku. Najednou mi došlo, jak mi příroda moc chybí.
Moc mi ublížil hovor s mým skoro bývalým manželem. Uvědomila jsem si, jak moc je zlý a sobecký.
Vím, že není šťastný a proto dělá, co dělá. Ale už ho nechci pořád omlouvat.
Asi je čas konečně se postavit sama za sebe.
Téma týdne - Moje přednosti - se mi projevilo tak, že jsem byla "nucená" si je sama vědomě připomínat,
protože jsem byla zahrnutá takovou spoustou svých "nedostatků" od mého manžela, že bych jinak nabyla dojmu,
že jsem fakt hrozná.
Dlužím si se za sebe víc stavět. Myslím, že se mi to tento týden poprvé podařilo. Ale chci v tom pokračovat dál,
bez toho abych musela být přitlačená úplně ke zdi.
Nejčastěji jsem byla naladěná na strach, že se nedokážu v klidu domluvit s mým manželem na péči o Matýska.
Přišla jsem na to, že vše nejde po dobrém.
Moje hlavní priorita na příští týden i měsíc je klidná komunikace s manželem bez mých emocí a reakcí na jeho útoky.
Pak soustředit se na svoje štěstí.
Kdybych nic nemusela a měla vše, tak bych se zase vrátila k tomu, že bych tu byla pro druhé a samozřejmě pro sebe.
Od teď za rok budu plně využívat svou sílu, své dary a svůj potenciál.
Žádné komentáře:
Okomentovat