Nejvíc jsem si tento týden užil pouť, byť trvala tak krátce. Bylo to fyzicky náročné a já měl radost z toho, jak to zvládám a ještě stíhám pomáhat ostatním. Standa je báječný průvodce. A všichni poutníci si zaslouží medajli! Taky se mi moc líbil středeční pěší výlet (asi jak jsme byli rozběhnutí z poutě, tak jsme nemohli zastavit) a čtvrteční návštěva ZOO. Jeďte se kouknout do Zlína, mají to tam opravdu krásný! Jo a taky se mi líbila sobotní práce na hradě – postavil jsem další zeď!
Nejvíc mě ranilo chování několika obyvatelů ve vesnici, kde byl sražen Beník. Tvrdili, že auto nemají a nemůžou nám pomoci a chvilku potom, co Jarka odjela s veterinářem do Budějovic vyšel z domů pán, sedl do zaparkovaného auta a odjel pryč. Co dodat? I samotná událost sražení Bena mi ublížila, bylo mi líto, že se to stalo, tekly mi slzy.
Téma týdne? Svoje přednosti si neuvědomuju, beru je jako samozřejmost, jako přirozenou součást sebe sama. Tudíž je nepovažuju za přednosti. O to větší jsou pak pochybnosti, které vyplývají z mých nedostatků…
Málo se směju. Vím to a moji blízcí si toho taky všímají. Snad to přejde…
Stále jsem naladěný sám na sebe.
Uvědomil jsem si, jak je báječné mít pár opravdových přátel, kteří by za vás i dýchali, když by bylo třeba. Díky El Pedro!
Příští týden je jednoduchý – porvat co nejvíc práce za 3 dny a pak si užít dovolenou, radovat se od srdce.
Do měsíce budu mít hotový schody a omítky na hradě, budu si užívat léta.
Pomáhal bych lidem…
Od teď za rok jsem šťastný a spokojený na hradě se svojí partnerkou.
Bonus – něco k pouti a tak…
Pouť byla opravdu báječná. Pár dní s 20kg na zádech, bolavou šíjí, kyčlemi a vůbec svaly na celém těle, věčně zpocení a leckdy mimo plánovanou trasu. Ale putovali jsme. Vstávali jsme v 6 ráno
El Pedro pro nás přijel do Budějovic a já byl rád, že je kolem mě vždycky někdo, na koho se můžu spolehnout. Kdy půjdeme zase?
Žádné komentáře:
Okomentovat