Tento týden jsem byl - porůznu jsem se pohyboval v rolích. Kolidovaly u mě dvě věci: co chcu a jsem já s tím, co po mně chcou a očekávají druzí. Ne vždy jsem to chápal. Měl jsem s tím potíže. Když si něco zdůvodnit chcu a neumím to, tak mě to rozladí. Když to zdůvodním a tím si pomůžu, je to dobrý. Plán mám však takový, aby vše ladilo stále. Problém, že jsem si zvykl na rozladěnost a teď mi chybí, řeším.
Přínosné prožitky se snažím neporovnávat - zabírá to čas. Chápu pořád nové a nové věci. Momentálně (při psaní raportu) si užívám to, že nic chápat nemusím, proto nic nepíšu. Navíc, co pochopím si někdy sice napíšu, ale těžko se mně to vyjadřuje. Je to spíš pocit, pozvednutí, povzbuzení, osvětlení apod. pro mě. Nicméně, když se o tom bavíme - např. na metě - tak si v tom každý člověk může najít to své. Fůra věcí se ho netýká a pak mu to netýkané zapadne. Nebo ho osloví jen něco a ono je to dost! Aspoň si to myslím. Stejně by mě zajímalo, jaký by to bylo, když by přišlov takových povznášejícíh pocitů více a častěji, hustěji. Zajímalo, co bych zvládl. Možná to všude je, akorát si to uvědomuju právě jen ojediněle.
Ladím se na to, co chci. V posledních dnech jsem se přichytil přitom, jak jsem narazil na staré zlozvyky a nevěděl jsem, co mám zrovna dělat, jak se zachovat. Jestli tak jak dřív - ale to už jsem jednak nechtěl a docela zapomněl, jak se to dělalo . Jednak jsem na to ale narazil a prostě jsem nevěděl. Zajímavý pocit. Potřeboval jsem v tu chvíli pomoc. Věděl jsem, že se tvářím nepřítomně. Nevěděl jsem , jak a že vůbec se můžu naladit, věděl jsem, že zlozvyk opakovat odmítám. Čas běžel hodně pomalu. Sice jsem to mohl zvládnout jinak, ale žádný sebebičování. Proto se pochválím, že jsem to zvládl , jak nejlíp jsem mohl .
Téma tohoto týdne jaksi sleduju stále, nejen tento týden, takže projevy nijak zvláštní.
Zvládnout všechny úkoly, co chci a chci, protože musím nebo bych měl. Rád bych večer dělal transformační deník a neměl do něho co psat. Přijde mně to jako dobrá hra.
Momentálně to stejné i do měsíce. Rád bych si víc stál za svým a myšlenky,co přijdou a jsou fajn, si rád udržím víc. V podstatě se jich zbavuju sám, protože nenasytně očekávám další a lepší.
Scénář se okrajově plní, nicméně tam nemám čitelně to, co bych chtěl. Pocity mně tam napsat nejdou.
Přestanu se omezovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat