Byl jsem sám sebou

Byl jsem sám sebou. Byl jsem ten ve mně, ten kdo někam přišel, někde byl… Převážně jako obvykle. Často s uvědomováním si toho, kdo jsem. Poslední dobou jsem hodně viděl, slyšel a četl o otázce – kdo jsem?. Většinou byly - jak jinak – odpovědi těžko představitelné. Každý na ti odpovídá po svém. Mně osobně na to slova moc dost dobře napasovat nejdou.
Dobře.
Jak kdy. Někdy skočím a někdy stojím a koukám. Každé má svoje.
Často něco pochopím, spokojím se a pak si na to nemůžu vzpomenout. Spíš než pochopím bych řekl objasním. Stejně jsem k tomu docela skeptický, protože ono je všechno obvykle úplně jinak. Občas se mně něco osvětlí, jsem s tím spokojen, potěší mě to a velký význam tomu nepřikládám, protože to beztak bude ještě nějak jinak.
Jinak věřím tomu, že člověk může být kým chce. Minimálně ve snu (představách). A všechno kolem jsou jen naše představy. Pak je to logický.
Naladěný jsem na to, co chci. Často si na to nevzpomenu a ladím se podle prostředí a ne podle sebe.
Pořádek, ladit se na sebe :-), pohoda.
Pořádek v sobě a kolem sebe. Zdraví v sobě i kolem sebe.
Nevím. Je mně to jedno, protože to určitě bude to nejlepší, co to může být.

Stále mě ještě chytá to, co si asi myslí a jak se chovají ostatní. Lepším se v tom, že už mnohem méně a jen příležitostně.