Filipínský léčitel v Praze

Organizační pokyny

Léčení s Linem, které proběhne ve dnech 8. a 10 dubna 2011 v našem

centru KE SVĚTLU. Následují důležité organizační informace.

Adresa: Štětkova 899/20, Praha 4. Prostor bude označen orientačními cedulemi.

Cesta MHD: Stanice metra C Vyšehrad, vystoupit směrem ke Kongresovému centru, vyjít schody nahoru,dát se doleva a z levé strany minout Kongresové centrum. Za ním mírně vpravo je most pro pěší přes kruhový objezd, ten přejít a na jeho konci se vydat po chodníku směrme doleva. Cca 20 metrů po pravé straně je realitní kancelář v přízemí obytného domu. Vedle ní vlevo jsou vrátka, za nimi schody dolů, které již vedou do našeho místa označeného orientačními cedulemi.

Cesta autem: Magistrála směrem z centra na Brno, v úrovni Kongresového centra sjet z magistrály doprava, hned za sjezdem následuje kruhový objezd, na ten vjet. Zaparkovat se dá přímo na tomto kruhovém objezdu anebo v přilehlých ulicích. Štětkova 20 je u tohoto kruhového objezdu.Magistrála směrem z Brna na centrum - sjet před hotelem Corinthia Towers doprava, podjet magistrálu a dostat se na výše zmíněný kruhový objezd. Parkování možné také na magistrále za/před Nuselským mostem.

Jak probíhá léčení: V uvítací místnosti složíte doplatek 1 500,- Kč v hotovosti a s tlumočnicí proberete problémy, se kterými přicházíte, tlumočnice je sdělí Linovi. V případě vaší dobré znalosti angličtiny můžete s Linem komunikovat přímo. Před léčením si odložíte do spodního prádla a nejlépe v županu po vyzvání přejdete do místnosti, kde bude Lino a jeho žena, která mu pomáhá. Léčení probíhá na masérském lehátku a zabere asi 10 minut, po něm Lino provede harmonizační masáž. Procedura není dlouhá, nicméně je intenzivní :) V případě zájmu si můžete na léčení vzít doprovod.

S sebou: Seznam nemocí či problémů, župan, přezůvky.

Jak se objednat: Prostřednictvím telefonu – 602 59 06 99 nebo emailu: info@kesvetlu.org si dohodněte datum a hodinu. U objednávky prosím uvádějte své jméno, mail a telefonní číslo. Čas prosím považujte za orientační, přesně na minutu jej nebude možné dodržet vzhledem k tomu, že Lino pracuje tak dlouho, jak je třeba.

Cena a záloha: Cena léčení je 2 000,- Kč. Po rezervaci konkrétního termínu uhraďte prosím do 5 dní zálohu 500,- Kč, po které budete přihlášeni závazně. V případě neobdržení zálohy do 5 dnů bude váš termín nabídnut jinému zájemci.

Jak zaplatit: Na účet vedený u Komerční banky, číslo účtu: 35-8046890287/0100. Jako variabilní symbol uveďte prosím své telefonní číslo, do zprávy pro příjemce vaše jméno. Bez uvedení těchto informací bychom platbu neuměli zařadit ke konkrétnímu člověku.

Storno: Při zrušení objednávky více jak 7 dní předem je záloha vratná celá po odečtení manipulačního poplatku 50,- Kč. Zálohu je možné převést na náhradníka. Tuto skutečnost nám prosím oznamte včetně jména a kontaktu náhradní osoby.

Filipínský léčitel na vlastní kůži

Reportáž a rozhovor s Lino be Guinsada

Po uveřejnění článku o filipínských léčitelích v 6. čísle Světa Grálu jsme využili možnosti navštívit

léčitele z Filipín pana Lino be Guinsada během jeho pobytu v České republice. Díky společným

známým, jeho laskavosti a jistě i našemu pozitivnímu přístupu jsme se mohli sami podrobit zákroku, vyfotografovat si jeho průběh a natočit s ním krátký rozhovor.

Pohled od lůžka do místnosti léčitele vstupuji jen v županu a v prádle, ale nejdu sám, mám s sebou kolegu. Vítá nás podsaditý muž menší postavy, přátelský a usměvavý, zdraví se s námi a krátce si s přítelem připomínají společné známé. Jeho usměvavá žena mu dělá při zákroku pomocnici. Máme prosbu: může být přítel přítomen léčení? Pan Lino beze všeho souhlasí. Když však začneme o fotografování pro časopis, viditelně se zarazí a zavrtí rozhodně hlavou.

„Ne. Víte, máme s médii špatné zkušenosti.“

Po kratším rozhovoru zdráhavě souhlasí: „Dobrá, ale jen jeden snímek.“

Než ulehnu na lehátko, svěřuji se se svými zdravotními potížemi. Nejsou velké: v noci se budívám nevolností od žaludku, to může být příznakem pozdějších větších potíží; mám trochu bolestivé klouby a taky mi mravenčí palce u nohou; asi špatný krevní oběh, kdysi mi omrzly a teď jim nedělá dobře dlouhé vysedávání u stolu. Léčitel si natírá ruce masážní emulzí a přejíždí mi pevnými pohyby po pažích a horní polovině těla. Možná masáž, možná stanovení diagnózy, možná předávání magnetismu. Náhle, zjevně pod vlivem okamžitého impulsu, dospívá k rozhodnutí: „Dobrá, můžete fotografovat!“ Překvapený přítel vytahuje fotoaparát.

Zrovna mi léčitel trochu zatlačil na břicho; žádnou bolest přitom necítím, jenom jako by trošičku víc přitlačil pěstí.

Pohled zpoza fotoaparátu

Připravil jsem si aparát. Právě v tom okamžiku mu zajely prsty do břišní dutiny a vystříklo odtud trochu krve. Stál jsem asi dva metry od něj a všechno dobře viděl, místnost byla osvětlená zářivkami. Pracoval s vyhrnutými rukávy a holýma rukama, měl krátké silné prsty, ale přitom nijak zvlášť silně na břicho netlačil. Začal jsem rychle fotografovat.

Na vlastní kůži Trvalo to krátce, asi několik desítek vteřin. Jednu chvilku jsem zvedl hlavu z lůžka a viděl, že zákrok je u konce a že mi žena utírá břicho papírovými utěrkami od hnědě červené tekutiny. Nic mě nebolelo, ani na kůži nebyly vidět žádné jizvy. Jenom zvláštní pocit v břiše zůstal. Když jsem se za chvíli podíval podruhé, pracoval mi na kolenu a vytahoval z otevřené rány kousek růžové tkáně. Ani koleno mě přitom nebolelo. Po zákroku mi jeho žena vystříkala okolí ran pravděpodobně vodou z rozprašovače a vytřela do sucha. Tím „krvavá“ část zákroku skončila. Následuje kvalitní masáž celého těla a uvolňování bloků v páteři a v kloubech. Je prováděná pevnými, silnými tahy, ale nebolí a je velmi příjemná. Zvlášť se věnuje lýtkům, kotníkům a prstům na nohou.

„Posaďte se!“

Přikládá mi ruku na prsa a na záda, celý jaksi ztichne a pak proslovuje modlitbu. Mluví polohlasem, myslím, že je to latinská modlitba z katolického prostředí. Nikdo v místnosti se nehýbe, tohle není chvíle na nic jiného, než na prosbu za zdraví a posílení pacienta, ať jsou naše víry jakkoliv různé. Ošetření skončilo. Děkuji za ně a vstávám. Cítím se trochu mimo sebe. Ne kvůli senzačnímu pohledu na otevřené rány, vůbec ne; ale jaksi se mi ani v nejmenším nechce zapínat mozek, rád bych prostě jen tak byl a vnímal a cítil, snad taky si ještě déle připomínal ty chvíle na lehátku, posílil své dojmy a cítil se s nimi spojený. Je to přesně opačný stav než ten kolotoč myšlenek, ve kterém běžně žijeme a který často nedokážeme zastavit. Kdybych teď měl řídit auto, odmítl bych a šel si napřed sednout někam do parku.

Pohled zpoza fotoaparátu

Přítel se loučí a odchází, na řadu přichází moje žena. Fotografování a pozorování je teď na mně.

Vysvětluje své potíže, uléhá na lehátko a pan Lino jí natírá tělo tekutinou. Přejíždí jí po břichu, jako by hledal kontakt s orgány, a pak bez jakéhokoliv přechodu a úsilí ponořuje prsty do břišní dutiny. Při otevření rány se odtud ozývá mlaskavý zvuk, prsty mu pracují v břiše a něco hledají. Přitom to občas v otevřené dutině s břišními orgány zamlaská. Stojím asi dva metry odtud, přistupuji ještě o metr blíž, léčitelova manželka mi uhýbá, abych mohl fotografovat. Tyto snímky nepůjdou na veřejnost, ale na třech z nich jsou patrné prsty zabořené v břiše; z toho na jednom je prst ponořený skoro v celé délce.

Z místa zásahu stéká trocha vodnaté krve a léčitelova pomocnice ji zachycuje papírovou utěrkou, aby nestekla až na lůžko. Když je zásah skončen, utírají oba místo, kde byla před pěti vteřinami otevřená rána. Paní Guinsada postřikuje břicho vodou a znovu utírá. Na jednom místě zůstalo ženě na břiše zarudlé místo, jinak je kůže naprosto zacelená. Léčba pokračuje masáží a něčím jako rehabilitačními cviky. Při závěrečné modlitbě vidím, že ji žena pociťuje podobně jako já velmi intenzivně, jako požehnání, dík a štěstí.

Teprve teď si naplno uvědomuji, že při fotografování automatika aparátu nezapínala blesk,

a s roztrpčením zjišťuji, že snímky nejsou ostré. To náhlé svolení k fotografování a „cítím se trochu mimo sebe“ je právě na opačné straně hranice než chladné rozvažování a přesná manipulace s elektronikou.

Když další den na lůžko uléhá můj známý jako další pacient, je již blesk nastaven správně a aparát připraven. I tentokrát filipínský léčitel naprosto samozřejmě vnikne ukazováčky do břišní dutiny. Pracuje nad pupkem oběma prsty a z rány se při manipulaci v břiše občas ozývají mlaskavé zvuky. Něco z rány vyjímá. Snažím se fotografovat, seč můžu, ale digitální aparát má nepříjemné zpoždění po stisku spouště a ještě nepříjemnější prodlevu před dalším snímkem, než znovu nabije blesk. Pan Lino vytahuje prsty z rány, ta se s mlasknutím uzavírá a při utírání pokožky je patrné, že na místě zásahu nezbyly žádné stopy. Dalším místem je oblast střev. Tady pracuje déle a chvíli mu trvá, než vyjme z těla to, co hledal. Jsou to nějaké zakrvavené kousky, nevím, snažím se hlavně co nejvíc vyfotografovat. Všiml jsem si, že když odkládá něco do umyvadla, udržuje si jedním ukazováčkem ránu otevřenou, aby se mu nezacelila. Pak si ji zase druhým prstem rozšíří na takový rozměr, jaký potřebuje pro práci v ráně. Myslím, že chvílemi měl v ráně i šest prstů. Najednou je vše hotovo. Manželé Guinsadovi otírají břicho pacienta, zákrok je u konce. Na řadu přijde masáž a další úkony, počkám v čekárně.

Pohled od stolu

Mimo prostory léčení jsme se setkali ještě na obědě. Poznal jsem pana Guinsadu jako přátelského, trochu málomluvného člověka, řekl bych prostého a bezelstného, který není moc na filosofické rozhovory, ale soustřeďuje se na svou práci a chce ji dělat dobře. Řekl mi, že u nich v rodině léčil už jeho dědeček, že někdy narážejí na nepřátelství lékařů, ale že je v Německu a Anglii mnoho lékařů už naopak akceptuje.

„Co jste mi to vytáhl z těla?“, zeptal jsem se.

„Blokády. Tkáně“, odpověděl. Použil přitom slova tissue, které znamená tkáně nebo vazy. Domníval jsem se, že míní vazy v mém koleni a zeptal se znovu:

„Ale v břiše nejsou vazy – copak vytahujete z břicha?“

„Nemoci“, řekl lakonicky. Nevěděl, co by k tomu měl ještě říci.

Artur Zatloukal, Jiří Gottweiss

Rozhovor s Filipínským léčitelem – Lino be Guisanda

Jak dlouho léčíte?

Více než třicet let.

Jaká je tradice tohoto léčení na Filipínách?

Velmi, velmi dlouhá – už můj dědeček působil jako duchovní léčitel.

Jste nějakého vyznání nebo prostě věříte v Boha?

To považuji za velice důležité – věřit v Boha; jsem hluboce věřící, narodil jsem se jako křesťan a jako

křesťan jsem také vyrůstal.

Mnoho lidí se k tomuto druhu léčení staví s mírným pokrčením ramen, spíše skepticky. Co k této léčbě

můžete říci vy sám?

To, že mohu léčit, cítím jako dar. Vnímám to jako své poslání. Duch léčí a já jsem pouze nástrojem.

Před lety jsem sledoval v televizi záběr z léčení filipínského léčitele, který doslova tahal z pacienta

něco, co evidentně do jeho těla nepatřilo, působilo to dojmem, že je tím ten člověk prorostlý… Tehdy

jsem připustil myšlenku materializace z nejbližšího astrálního (jemnohmotného) okolí člověka.

To nemohu vysvětlit. Je to něco mezi spirituální a fyzickou úrovní, protože duch léčí a já jsem pouze nástroj.

Ve starém Řecku i Egyptě se po několikadenním půstu a modlitbách navazoval kontakt s vyššími

úrovněmi bytí. Děje se něco podobného také ve vašem případě? Máte např. nějaká soustředění?

Koncentruji se a medituji, abych byl více v kontaktu s duchovní energií; a také abych sám sebe nabil energií. Duch je síla!

Jsme náročnější pacienti než jiné národnosti?

Není mnoho rozdílů.

Máte nějaké zvláštní prožitky při léčení nebo po něm?

Když pomáhám lidem, cítím se být šťastnější a otevřenější vzhůru.

Jsou některé nemoci nebo stavy, které byste v žádném případě neléčil? Např. zhoubné nádory,

rakovina…?

Léčím téměř každé onemocnění. Největší užitek vidím, když mohu „tvrdým“ lidem předat co nejvíce síly, lásky, víry a harmonie. Předpokladem pro uzdravení je víra v Boha a otevření svého srdce lásce.

Vnímáte nemoc jako nutné zlo, se kterým je třeba bojovat, a nebo jako prostředek ke změně vnitřního života?

Nemoc znamená, že lidem něco chybí. Chybí nám láska. Naše duše potřebuje lásku. Náš duch je čistý.

Chcete lidem něco říci?

Tento čas je příležitostí k duchovnímu růstu. Ježíš nás učí žít v lásce, míru a harmonii. Lidé jsou příliš uzavření a mnoho přemýšlí. Je důležité, abychom se otevřeli, poté můžeme přijímat duchovní rozměr života.

Rozhovor vedl Jiří GOTTWEISS

Liberec 27. 3. 2006

Zdroj: www.svetgralu.cz

Operoval mě Filipínský léčitel

V prosinci 2001, pár dní před Vánoci, jsem prožila okamžik, jaký mají za sebou miliony žen - při mytí jsem si nahmatala bulku v prsu. V horní části, těsně pod kůží, tvrdou a dost velkou, asi dva

centimetry v průměru.

JSEM JEN JEDNA Z MILIONŮ

Přiznám se, že mě to nepřekvapilo. Jako novinářka věnující se tematice zdraví a alternativní léčbě dobře vím, co je genetická informace, a oba moji rodiče i další příbuzní zemřeli na rakovinu. Proto se snažím žít zdravě. Jsem vegetariánka, nekouřím, pokud jde o alkohol, dám si jen občas skleničku plzeňského k jídlu jako lék, cvičím jógu a snažím se o pozitivní myšlení. Co moc nezvládám je pracovní stres. Čtenáři si to asi neuvědomí, ale novinářské povolání patří mezi velmi stresující. Jste vlastně stále pod kontrolou tisíců čtenářů a máte vůči nim velkou zodpovědnost …

Věděla jsem, že pokud bulku svěřím zdravotníkům, přijdu pravděpodobně o prso a nastane koloběh ozařování a chemoterapií. Naštěstí se už i u nás najde řada metod, s jejichž pomocí si můžeme pomáhat. Dá se říci, že jsem vyzkoušela všechny dostupné alternativní metody, o kterých píšeme v Meduňce. Od bylinek a urinoterapie po exotické přípravky, od bioenergie z rukou našich léčitelů po filipínskou operaci, od vizualizace a modlitby po hypnózu, která vyvolává samoléčící procesy ... Vše s cílem, na němž alternativní léčba staví: podpořit imunitu těla, aby si poradilo s nádorem. Lékaři, bohužel, většinu těchto metod pokládají za šarlatánství. I mně po vyšetření na mammografu lékařka doporučila okamžitou operaci. Když jsem jí sdělila, že se chci rok léčit tzv. alternativně a pokud to nezvládnu, podrobím se oficiální léčbě, upřímně se zděsila. Doslova mi řekla: "Pacientijako vy k nám za rok přicházejí zemřít.“

BULKA ZMIZELA PO ČTVRTÉ OPERACI

Světoznámý filipínský léčitel reverend Alex Orbito přijíždí do naší země dvakrát ročně. Bulku jsem si našla před Vánoci a musela čekat půl roku, než přijel. Poprvé mě dvakrát operoval v červnu 2002, podruhé v říjnu. V listopadu 2002 mammograf potvrdil, že bulka je pryč. Stejně dobře dopadlo i vyšetření v listopadu 2003.

Nejúžasnější je, že operace u filipínského léčitele nebolí. "Musíš si to pořádně procítit a

zapamatovat, abys vše přesně popsala čtenářům," nabádala novinářka ve mně, když jsem ulehala na operační lůžko před léčitelem Orbitou. Dva kolegové s fotoaparáty byli připraveni

zdokumentovat průběh operace. Orbito měl vyhrnuté rukávy u košile, vedle sebe umyvadlo s čistou vodou a na zemi kbelík. Ulehla jsem a rozhalila si blůzku, aby měl přístup k prsu. Přečetl si lístek s mou diagnózou, přejel po mně lehce rukama - a začal rozepínat zip u mých džínů. Pocítila jsem silný tlak v podbřišku a poté, spolu s pěti osobami, které sledovaly moji operaci, uslyšela zvláštnímlasknutí, jak mi jeho ruka prorazila kůži na bříšku. Zabolelo to jen malinko a už vytahoval krvavý chuchvalec, který vhodil do kbelíku. Poté kůži uhladil a jeho asistentka setřela krev. Stejně mi vnikl do těla ještě na několika místech, než se vydal k prsu. Cítila jsem pálení, jako by po něm přejel jehlou. Po pár vteřinách všem ukázal další krvavý chuchvalec, vyňatý z prsu ... Večer jsem si na těle našla šest červených jizev. Druhý den mě operoval znovu. Pár dnů mne pak bolelo v podbřišku, týden jsem cítila silnou únavu a musela dodržovat šetřící léčebný režim, který nám Orbito doporučil. Když ukazuji fotografie z této netradiční operace lékařům, tváří se nedůvěřivě. Ale faktem je, že bulka z mého prsu zmizela a podle lékařů jsem zdravá. Medicína alternativní mě ale už navždy pokládá za onkologického pacienta, jenž musí svému zdraví věnovat zvýšenou pozornost.

Ilona Manolevská

Foto: Rudolf Svoboda

Zdroj: http://ivana.friva.net