Minulý týden jsem nebyla na semináři, na setkání a nenapsala jsem raport. – to je to nejhorší, co se mi stalo nebo , co jsem provedla, protože samo se nic nestane.
Místo toho jsem byla s rodinou na dovolené. Na dovolené po roce, neboť v létě jsem si vzít volno nezvládla. Rozhodla jsem se si dovolenou užít, těšit se z lyžování přes den, se společných večeru, kdy se hrají hry a společně se večeří.
Uvědomila jsem si, jak moc jsem se změnila. Už dlouho se mi nestalo, abych se z dovolené těšila, brala jsem ji vždy spíš jako nutné zlo, které mě zdržuje. Poprvé jsem nebrala telefony na svahu, nepsala SMSky. (pouze večer a v restauraci).
Bavilo mě lyžovat přesto že lilo.
Bohužel se nám nepodařilo v práci všechno dokončit před dovolenou, takže zase tak úplně bez starostí jsem nebyla, ale snažila jsem se aspoň si je tolik nebrat. Začínám vidět, že když něco nemohu ovlivnit, je zbytečné se tím trápit.
Náhoda, nebo vyšší moc zapracovala a díky ní se nám podařilo uhnat spolupracovníky ze spolupracujících firem, a po roce máme všechno ve firmě papírově v pořádku. To vše se nám podařilo během těch tří dnů, co jsem zpět.
Takže děkuji vyšší moci. Přemýšlím, jak vyjádřit svoji vděčnost. A žádám o pokračování.
Ps. Přítel mi doporučil film a knihu, jmenuje se Tajemství. Včera jsem filmu shlédla půlku a už se nemůžu dočkat, až uvidím zbytek. Vřele doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat