Věci kolem sleduji z pozice toho, kdo je řídí

Tento týden se mi nejlepší přihodilo to, že jsem si oddychl a měl čas nic nedělat. Nebo aspoň nepřehánět dělání něčeho.
Nejhoršího se nic nestalo. Vždycky to může být ještě horší, takže to nemůže být nejhorší. Nejhoršího nebylo nic, to bylo minulý týden.
Lepším se v tom, že věci kolem sleduju z pozice toho, kdo je řídí. Ne že bych je vztahoval ke mně jako k egoistovi, ale k někomu, kdo to sleduje a vybírá si, co se vlastně bude dít. Lépe - jak se na to, co se děje, budu dívat. To jsem jaksi pochopil a zatím ne pořád používám. Nemám to zažité a někdy, kdy bych si na to měl vzpomenout, si nevzpomenu. Tak snad příště to bude lepší.
K cíli se přibližuji - nevím jak. V cíli budu na schůzce se smrtí - to možná není ten správný cíl, který si máme dát, ale nějaký cíl to určitě je. Ty dílčí cíle - takové ty střednědobé - ty mně moc nejdou. Ale mám radost z dosažení každého relativně malého cíle, takže mě ty větší ani moc neberou. O náhodách nevím, co si mám myslelt, takže je víc rozebírat nebudu.
Nejvíc jsem pracoval na úklidu bytu, ale nevypadá to tak. Nicméně se to poddá.
Další týden budu pracovat na tom, ať jsme zdraví , nejen plněním úkolů spokojení a je nám fajn (myslím tím všechny, co mě napadají, klidně i ty, co mě nenapadají).
Odteď za rok budu o rok starší a stane se toho jistě hodně. Cítím to v kostech. Doufám, že to všechno unesu.
Bonus - toužím po čistých myšlenkách jak prase. Rád se v nich koupu.