Já se změnil, pozoruji to na sobě každý den

Dnes začnu tím, že napíšu, jak jsem splnil hlavní priority pro tento týden. Doplatil jsem krb. Motýlí dohody? Cvičím každý den, ani jednou jsem se nesrovnával a nelitoval; zápisy v deníku pokulhávají; pozoruji se. Odpočinul jsem si!!! Měl jsem odpočinkový víkend!

Tento týden byl vyrovnaný. V pátek mne poprvé v mém životě dojal můj vlastní úspěch k slzám. Dostal jsem odměnu, se kterou jsem zrovna nepočítal. Vždycky mě dojímalo a měl jsem radost z toho, když se někomu dařilo. Ale nikdy se to netýkalo mne. Až teď. Další báječná věc bylo sobotní opékání párků v krbu, byl to nádherný večer. A v neposlední řadě středeční dopoledne, které jsem strávil se svojí mámou chozením po úřadech. Vzal jsem ji na oběd, pomohl ji vyřídit propadlou občanku, zařídil nákup v obchodě… Náš vztah se změnil k lepšímu. Já se změnil. Pozoruji to na sobě každý den.

Co nejhoršího se mi stalo? Je to zvláštní, ale nemůžu si vzpomenout… možná bolest zad… Asi jsem prochladl. Nebo stárnu?

Změny pozoruji jen k lepšímu. Jak jsem již psal, s mámou vydržím celé dopoledne, aniž bych se na ni utrhoval. Mám z toho dobrý pocit. Jsem vyrovnaný. Sebemotivace v práci pokulhává, pracuji na tom.

Na co jsem přišel? Že můžu být šťastný a spokojený neustále, i když se dějí události, které se mne dotýkají a ubližují mi.

Opět to nejvíc drhne v práci. Přestal jsem plánovat. I když zrovna středu jsem měl naplánovanou a jediný telefonát to od základů změnil. Ale celý den se tak nějak hezky poskládal i bez mého přičinění. Nechal jsem se vést… Někdy je to lepší než trvat bezhlavě na svém.

Asi nejvíc tento týden pracuji na odpočinku a vnitřní pohodě. To se mi nejvíc daří!

Priority pro příští týden – dokončit podklady pro daňové přiznání, nachystat hrad na přespání, uzdravit svoje bolavý záda.

Priority na měsíc se nemění stejně tak jako moje představa toho, co bude za rok.