Za celý týden se toho stalo dost málo, je nějakej mrtvej, asi proto, abych byla sama se sebou... Teda i se synem. 
Jedna věc se mi odehrála... Uvědomila jsem si to v neděli ráno. Bylo to velmi šokující, a to, že jsem svého bývalého do dnes nepropustila ze svého srdce. Už je to od rozchodu půl roku.
Dokonce jsem pak měla někoho jiného, ale jen protože, rezonoval s tím, co jsem toužila dostat od bývalého a také vše, co jsem mu říkala a jak se chovala, jsem vlastně dávala v srdci bývalému. Netrvalo to dlouho. Zjistila jsem, že lžu jen sama sobě.
Vždy jsem byla přímá, někdy až moc a teď jsem zjistila, že jsem se dostala do stádia, kdy jsem jen hrála hry, převážně nevědomě, se všemi, ale nejvíc se sebou. Zoufalé činy, zoufalé ženy. Poté se ve mě uvolnila všechna ta láska k mému bývalému, bylo to bolestivé a osvobozující, uvědomila jsem si, že on se snažil mi dát, část toho, co jsem chtěla, ale už bylo pozdě. Pak jsem se rozplakala, proč jsme si to nedokázali říct a dát dřív? Proč jsem hrála ty naše hry? Proč jsem mu neřekla pravdu, dokud ještě bylo co zachránit... Z té vší lásky jsem byla zmatená, myslela jsem si, že ho miluju, a že se chci vrátit, ale zároveň se toho lekla. Vždycky ho budu milovat a vážit si ho, je to můj bývalý a táta mého syna. Ale žít spolu, vzít se a ty ostatní věci, co mají dva, když se milují a chtějí spolu žít, ty s ním zatím nechci, ptala jsem se sama sebe a nechávala bych si zase zadní vrátka, protože nám dvěma nevěřím. A i když by se tím spousta věcí vyřešila, tohle nám dvěma, vlastně třem, udělat nemůžu. Uvědomila jsem si, proč se přede mnou má můj bývalý na pozoru. Vždyť to dělám taky, zase hra na schovávanou!
Také jsem si uvědomila krásnou a nestresující věc, že muži mohou být šťastní a vděční, když si udělám čas a chvilku, a sejdu kůli některému ze svého olympu, k nim na zem... Ať už jsou mé důvody jakékoliv. A jak se vyrovnají s mým odchodem na olymp, pokud mě neumí udržet na zemi, je jen jejich věc. Podstatné je, jak se cítím já a když se cítím špatně, odcházím...
Jinak jsem si koupila nové kouzelné nůžky, takže už mám kouzelné zrcadlo, nůžky, ale především ruce a hlavu
Jak jsem již napsala, rozloučila jsem se s láskou.
Taky jsem si vyzvedla nové vizitky a kupony.
Tenhle týden je nějak málo práce, no co, má to svoje důvody. Jak to tak bývá, tak za chvíli nebudu vědět, kde mi hlava stojí. Vlastně už od zítra...
Syn už odložil pleny úplně i ve školce, což mi značí, že i u mě se spousta věcí změnila.
A dnes jsem tu měla na zkoušku nevěstu a fakt jsem to vymyslela geniálně... vlasy i make-up.
Sem tam převládá strach z konce MD a uživení nás dvou a domu.
Také se nechávám dostat do stresu z řešením domu.
Snažím se to řešit, ale musím se dokopat zajet k našim a promluvit si o mých plánech.
Asi nejvíc plánuji co s domem a jsem z toho ve stresu.
Chtěla bych zajet k rodičům a domluvit se na možnostech.
Chtěla bych dokončit řešení domu, hypo a nebo prodeje.
A za rok? nevím... budu úspěšná a šťastná a taky budu motýl, který má růžová křídla s třpitícími se perlami a létá si bez omezení.
Jedna věc se mi odehrála... Uvědomila jsem si to v neděli ráno. Bylo to velmi šokující, a to, že jsem svého bývalého do dnes nepropustila ze svého srdce. Už je to od rozchodu půl roku.Dokonce jsem pak měla někoho jiného, ale jen protože, rezonoval s tím, co jsem toužila dostat od bývalého a také vše, co jsem mu říkala a jak se chovala, jsem vlastně dávala v srdci bývalému. Netrvalo to dlouho. Zjistila jsem, že lžu jen sama sobě.
Vždy jsem byla přímá, někdy až moc a teď jsem zjistila, že jsem se dostala do stádia, kdy jsem jen hrála hry, převážně nevědomě, se všemi, ale nejvíc se sebou. Zoufalé činy, zoufalé ženy. Poté se ve mě uvolnila všechna ta láska k mému bývalému, bylo to bolestivé a osvobozující, uvědomila jsem si, že on se snažil mi dát, část toho, co jsem chtěla, ale už bylo pozdě. Pak jsem se rozplakala, proč jsme si to nedokázali říct a dát dřív? Proč jsem hrála ty naše hry? Proč jsem mu neřekla pravdu, dokud ještě bylo co zachránit... Z té vší lásky jsem byla zmatená, myslela jsem si, že ho miluju, a že se chci vrátit, ale zároveň se toho lekla. Vždycky ho budu milovat a vážit si ho, je to můj bývalý a táta mého syna. Ale žít spolu, vzít se a ty ostatní věci, co mají dva, když se milují a chtějí spolu žít, ty s ním zatím nechci, ptala jsem se sama sebe a nechávala bych si zase zadní vrátka, protože nám dvěma nevěřím. A i když by se tím spousta věcí vyřešila, tohle nám dvěma, vlastně třem, udělat nemůžu. Uvědomila jsem si, proč se přede mnou má můj bývalý na pozoru. Vždyť to dělám taky, zase hra na schovávanou!
Také jsem si uvědomila krásnou a nestresující věc, že muži mohou být šťastní a vděční, když si udělám čas a chvilku, a sejdu kůli některému ze svého olympu, k nim na zem... Ať už jsou mé důvody jakékoliv. A jak se vyrovnají s mým odchodem na olymp, pokud mě neumí udržet na zemi, je jen jejich věc. Podstatné je, jak se cítím já a když se cítím špatně, odcházím...
Jinak jsem si koupila nové kouzelné nůžky, takže už mám kouzelné zrcadlo, nůžky, ale především ruce a hlavu
Jak jsem již napsala, rozloučila jsem se s láskou.
Taky jsem si vyzvedla nové vizitky a kupony.
Tenhle týden je nějak málo práce, no co, má to svoje důvody.
Jak to tak bývá, tak za chvíli nebudu vědět, kde mi hlava stojí. Vlastně už od zítra...Syn už odložil pleny úplně i ve školce, což mi značí, že i u mě se spousta věcí změnila.
A dnes jsem tu měla na zkoušku nevěstu a fakt jsem to vymyslela geniálně... vlasy i make-up.
Sem tam převládá strach z konce MD a uživení nás dvou a domu.
Také se nechávám dostat do stresu z řešením domu.
Snažím se to řešit, ale musím se dokopat zajet k našim a promluvit si o mých plánech.
Asi nejvíc plánuji co s domem a jsem z toho ve stresu.
Chtěla bych zajet k rodičům a domluvit se na možnostech.
Chtěla bych dokončit řešení domu, hypo a nebo prodeje.
A za rok? nevím... budu úspěšná a šťastná a taky budu motýl, který má růžová křídla s třpitícími se perlami a létá si bez omezení.
Žádné komentáře:
Okomentovat