Naprosto maximálně jsem si užila sobotní odpoledne na zahradě mých rodičů. I přesto, že jsem poslouchala spoustu negativních řečí, šlo to mimo mě. V duchu jsem si zpívala Ho´oponopono a bylo mi fakt dobře.
Ranila mě reakce naší paní domácí na výpověď. Na druhou stranu mě zaskočila její nečekaná omluva za svoje chování…??? J Pochopila jsem, že její reakce byla jen obrana – taky nechce být za tu špatnou…
Udělala jsem si svůj pytlík minulosti a při procházce jsem ho vyhodila do popelnice J Čeká ho recyklace J
Mám pocit, že tento týden si nedlužím vůbec nic. Snažila jsem se prožít každou vteřinu takovou, jaká byla. Trochu jsem se na sebe naštvala, stále ještě nedokážu některé situace zvládat s nadhledem, ale lepší se to.
Stále více a více jsem naladěná na příjemné věci, přestala jsem utíkat do svých vysněných příběhů a snažím se jen místo toho žít s tím, co mám.
Vrátila jsem se zpět ke své sestavě – cvičím ji už patnáct let a stále je the best. Díky tomu jsem si uvědomila, že každý můj první dojem, první nápad, první způsob, jakým věc udělám, je ten správný. Jen jsem potom vždy začala zmatkovat, protože jsem nedůvěřovala sama sobě. Učím se více spoléhat na svoji intuici.
Priority na příští týden: pokračovat v cvičení, dát dohromady kupu nápadů, které mám v hlavě, odpočívat a užívat si každou vteřinu života.
Priority na příští měsíc: vytvořit nový domov, nachystat oslavu prvních narozenin mého syna, vyzvednout si pas.
Myslím, že nepotřebuji uvažovat o tom, kým bych byla, kdybych měla vše, co potřebuji a nic nemusela. Já už přece mám vše, co potřebuji, a vlastně ani nemusím nic, co bych nechtěla… Jsem šťastná taková, jaká jsem teď. Taková jsem já… nepotřebuji být nikdo jiný nebo mít něco jiného…
Splněné přání? Stěhování do nového… do našeho… J Myslím na to už téměř devět měsíců, ale intenzivní hledání jsme zahájili asi před třemi měsíci. Nemůžu se už dočkat J Cítím, že to bude opravdový domov…
Žádné komentáře:
Okomentovat