Šejk nebo padišah se 40ti členným harémem

Tento týden, ostatně jako každý předešlý, se snažím užívat si všechno. J I když to jde pomalu, než se z toho stane zvyk, tak mně přijde, že si to užívám čím dál líp. Je to tím, jak se tolik nechytám věcí kolem mě a beru si z okolí, co chci, vybírám si. A pak samozřejmě je důležitá situace v hlavě, aby byla zklidněná a pohodová. Krásně jsem si užil pocit deja vu při kreslení pomeranče. Pár vteřin jsem si myslel, že tohle je opakování. Na co jsem pomyslel, už se stalo. Tak jsem se nechal, ať si to myslím. J

Nejvíc si nejspíš ubližuju sám. J Na něco se upnu, něco si „domyslím“ a „vytvořím“ a průšvih, který mně vadí, je na světě.

To rozloučení se starou (identitou J ) je fajn a uvolňující.

Dlužím si to, co jsem si dřív dlužit netroufal. Proto, jak tak to přijde, tak si to hned splním, ať si to nemusím dlužit. Momentálně si dlužím chodit dřív spát a být přes den jak rybička.

Naladěný jsem spíš na to , co chci. Na to, co nechci, se neladím,ale ono se to stejně ještě vsouvalo a podsouvalo a vtíralo.

Stále na něco přicházím. Přijde mně, že když jsem v klidu, tak vím intuitivně, jestli budou nastávající okamžiky –hodiny, události, dny apod. – taky v klidu a pohodě. A pokud intuitivně něco zavětřím, tak zpozorním a teprve se chystám něco dělat, případně se stresovat.

Příští týden proběhne v práci v pohodě a tím pádem i ostatní věci půjdou v pohodě. Zaměřím se na rozvoj člověka ohledně cvičení – fyzického, nově i výtvarného a samozřejmě duchovního. J

To stejné bude pokračovat i tento měsíc a fůra věcí navíc – stíhání práce navíc v zaměstnání, správné uspořádání času podle „pavouka“, masáže…

Byl bych nejraději Šejk nebo padišah s 40 členným harémem. Ale tuším, že už to nebude mít dlouhého trvání.

Za rok už zřejmě ve vlastním autu budu naprosto jiný člověk, který je ve mně. Zvenku to bude o něco málo jiný.