Po ranní SMS od Lilly jsem si napsala plán. Ze začátku se mi moc nechtělo… Říkala jsem si: jsem na mateřské dovolené… Co bych si tak asi mohla plánovat??? Nakonec jsem našla dobrou desítku drobných věcí, které z nějakého důvodu odkládám. A protože můj syn dopoledne nečekaně usnul, udělala jsem ten nejhorší z nich… A měla jsem rovněž spoustu času k přemýšlení.
A pak mě to napadlo… Bylo to jako rána z čistého nebe. Co takhle si z mateřské dovolené opravdu udělat dovolenou??? Jsem perfekcionista. Než se můj syn narodil, přečetla jsem spoustu knih, článků, prošla spoustu diskuzí maminek. A všude jsem četla: mateřská dovolená je stres. Mateřská dovolená je vyčerpávající. Žena se nevyspí, je v jednom kole, je frustrovaná, protože ztratí společenský kontakt a přestane pracovat na své kariéře, je znechucená sama sebou a tím, jak vypadá její tělo, atd. atd. atd. Všude to stejné… Tak jsem všechny tyto názory hloupě přijala za své. Jsem opravdu perfekcionista. Ve všem. Přečetla jsem, co všechno bych měla dělat, jak se o miminko starat, jak je oblékat, krmit, přebalovat… Bohužel, mateřství a výchova je jedním z „oborů“, ve kterých najdete stovky, možná tisíce různých názorů… Dítě se nemá vozit v kočárku, dítě se nemá nosit v šátku, dítě se nemá brát do náruče, když pláče, dítě se má utěšit, když pláče, musí mít tolik a tolik jídel denně, musí tolik a tolik hodin trávit na čerstvém vzduchu atd. atd. atd. Jsem perfekcionista. Opravdu se vším všudy. A tak vůbec nevím, jak to všechno zvládnout, co si z toho vybrat, co je vlastně správně… Zdá se, že můj syn v každém okamžiku potřebuje něco jiného. Protože ho bolí bříško a pláče, nosím ho v náručí, protože ho bolí bříško, nechodím s ním ven… Zkrátka všechno špatně a úplně obráceně, než bych měla dělat. A pak? Pocity viny, stres, únava, zloba, frustrace…
Uvědomila jsem si, že jediné období, kdy jsem se svým synem byla opravdu ve spojení, bylo těch pár dnů ihned po porodu, ještě v porodnici, kdy nás „nikdo nerušil“. Sotva jsme přišli domů, začalo to: už dělá tohle a tohle? Staráš se o něho takhle? Dáváš mu toto? Jak to, že spí takhle? Jak to, že s ním nechodíš tolik ven? Jak to, že… PRO BOHA!!! Buďte už všichni zticha!!! Přestala jsem tak svému synovi rozumět – víc než na to, co potřebuje, jsem se soustředila na to, co bych měla… A to mu nevyhovovalo. A nevyhovovalo to ani mně…
Udělali jsme si teď s přítelem konečně víkend „mimo domov“. Poprvé od porodu jsme vyrazili na cesty. Ubytovali jsme se v Telči, v krásném hotelu. I mému synovi se tam líbilo. Navštívili jsme tam jeden hrad. Jedna z místností v tomto hradě byla věnována soudobému vybavení – byla tam postel s paravánem a dětskou kolíbkou vedle ní. Na poličce byl veliký hrnec – v tom hrnci nosili sousedky ženě v šestinedělí polévku na posilnění. Po celé šestinedělí žena odpočívala a věnovala se svému dítěti, aby mu porozuměla… Já jsem přišla domů z porodnice a začala jsem makat… Rychle uvařit, vyprat, vygruntovat, cvičit, rychle na vycházku, protože to všechno se musí… Od porodu už je to téměř devět měsíců a já vyčerpáním padám na hubu… Dělám totiž všechno to, co by se mělo… Až dneska mě napadlo, jak je to hrozně hloupé… A tak jsem se rozhodla, že to změním. Chci si totiž užít mého syna. Mám výjimečnou příležitost vidět ho růst, vyvíjet se, naslouchat jeho prvním slovům, sledovat jeho první krůčky… Jsem jeho máma. Já jsem máma! Bože, JÁ JSEM MÁMA!!! Když se na něj podívám… je to to nejkrásnější, co mi život daroval… a čemu jsem darovala život já… On je moje dílo a já jsem jeho dílo… Proč si to budu kazit tím, co bych měla nebo neměla???
A proč tohle všechno píšu? Třeba se v tom někteří z vás taky najdou… Nemyslím teď mateřství, ale jinou oblast života, ve které se třeba tak trochu řídíte tím, co by se mělo nebo nemělo a ne tím, co sami chcete… Proč to tak dělat? Je prima si vyslechnout názor někoho jiného a vzít si z toho ponaučení… Ale člověk by měl dělat především to, co vyhovuje jemu… Jedině tak můžeme být opravdu šťastní… Je nejvyšší čas s tím začít…
Jsem moc ráda, že mám příležitost s vámi růst… Moc vám všem držím pěsti a věřím, že to všichni dokážeme… Věřím, že se nám všem podaří prolomit tu bariéru z ledu a kamení kolem našich srdcí, ať už ji zapříčinilo cokoliv, a že již brzy poletíme vstříc slunečným dnům…
PS: Doporučuji všem zhlédnout (nejen) video na stránkách Kometky „Mužský vs. ženský mozek“ (www.centrumzmen.cz) – fakt jsem se u toho pobavila a hlavně mi to všechno tak trochu „došlo“ JJJ
Žádné komentáře:
Okomentovat