Tento týden se mi asi to nejlepší stalo v neděli, na naší motýlí schůzce...
Při úkolu s jedním motýlkem ,o), jsem měla úžasný a krásný pocit. Když jsem poslouchala, jak si stěžuje,tak jsem nedokázala ani náhodou udržet nepřítomný postoj. ,o)) Bylo neskutečně těžké, slyšet ty největší životní bolesti, které mi ta bytost svěřovala a necítit nic. Jen jsem v duchu říkala, Bože vždyť je to tak krásnej, upřímnej a citlivej kluk a má v sobě tak velkou díru, plnou osamění a zklamání... Pořád jsem opakovala a přála mu v tu chvíli všechno na světě a ujišťovala ho, že jednou bude všemi milován, obdivován a zahrnován láskou... Takže úkol jsem nedodržela vůbec, ale měla jsem potom nádherný pocit.,o) Pak jsem si začala stěžovat já a měla jsem plnou kopu podobných bolístek a strachů. ,o)) Jako kdybych mu tím chtěla ukázat, že i jiní lidé mají své 13 komnaty. A řekla jsem všechno, co mi kdy v životě vadilo. Pocit,který přišel, byla taková pusa od Boha. Byl to silný energetický zážitek,který se velmi těžko slovy popisuje. A proto za něj moc děkuji dvěma lidem,Lilly za nápad a motýlkovi za účast... ,o))) Velmi mile mě překvapilo, že podle jeho slov, jsem za pár dní zjistila, že to cítil podobně a to byla krásná úleva, že se mi to jen nezdálo... ,o))
O pár dní později jsem jela za klientama do Velké Bíteše a po cestě jsem přišla na to, že moje staré autíčko má už vážně velký problém. Držela jsem zuřivě volant,ale zbytek si dělal naprosto co chce. Najednou auto začalo lítat ze strany na stranu a já jsem dostala strašný strach, že už nemůžu jet dál. Jen jsem se modlila a okamžitě zastavila. Zjistila jsem, že to naštěstí dělá jen při vyšší rychlosti, takže jsem se vrátila domů a nemusela nikoho volat. Už jsem zažila mnoho poruch na autě v centru Prahy,ale tentokrát jsem měla zvláštní strach. Zajímalo by mě, jestli je ještě nějaký jiný důvod, proč jsem tam nedojela... ,o)
K lepšímu jsem se změnila v tom, že mám v sobě stále více lásky a ochoty pomáhat druhým. Což se odráží i v nabídkách z duchovního a alternativního prostředí. K horšímu v tom,že se mi někdy nechce nic dělat.
Pochopila jsem, že láska je energie, která rozšiřuje, otvírá, odhaluje, sdílí a léčí... A strach je energie, která poškozuje, uzavírá, skrývá, hromadí a omezuje...
Měla jsem velikou radost z toho, že se mi poslední dobou stává, že jsou klienti, kteří jsou naštvaní, že je zase někdo otravuje a za pár minut jsou v pohodě, usměvaví a příjemní. Dvakrát za tento týden se mi někdo omluvil, že se ke mě choval nejdřív odmítavě a pak uznal, že se mu jednalo dobře, což mě velmi těší...
S ostatními klienty se mi ale neustále nedaří potkat. Ze čtyř domluvených schůzek, kam jdu poprvé, se mi tři přesunou... Přemýšlím čím to je.
Přestala jsem věci odkládat a snažím se víc,ale jsou to má zrcadla, takže zřejmě ještě něco odkládám... ,o)
Svou roli si velmi užívám a najednou nevím co dřív. Prožívám víc lásku, krásný slunečný den, podporu ostatních a vlastně vše...
A bonus? "Začínám si vzpomínat" na přátelství s Lilly a mám pocit, že jsme si blíž... ,o))
Je to úžasný pocit v ústech, a ještě k tomu to rozzářilo můj úsměv..
