Jsem se v tom dost vykoupala

Užívám si své ditě. Vyřídila jsem spoustu věcí, úředních i pracovních. Vymyslela jsem si "moje" líčení na soutěž i účes.  Syn je v nemocnici. Jeden den jsem na něj byla zbytečně nervózní. Nesplnila jsem den zdraví a den darů. Nevím jestli pojedu na soutěž, když je malej v nemocnici. Ztratila jsem víru v sebe.  Při té ztrátě víry, jsem se v tom dost vykoupala, ale pak mi došlo, že ani negativní stránka mi nepomůže a nic neřeší, ano je lehčí, myslet na to, jak je vše v háji, když je, než myslet na to, že je vše pozitivní, když nevidím výsledky... Na druhou stranu, ani koupat se v tom negativním mi nepomáhalo, prostě stejně musím zatnout zuby a něco dělat, tak proč ne pozitivně... Navíc kdesi jsem slyšela, že lidé ztrácí důvěru a odhodlání těsně před dosažením svých cílů... tak to si nedovolím! :)  Momentálně svoje cíle vidím v nedohlednu, ale prý to neznamená, že tam nejsou.  Drhne, no, spíš si připadám, že jdu po své cestě a někdo mi hází pod nohy ne klacky, ale stromy... A já se pořád jen snažím přelézat a obcházet.  Svět a sebe vidím teď tak nějak nijak, mám pocit, že stojím na místě.