Je velmi zvláštní, jak ty nejhorší věci bývají zároveň i těmi nejlepšími, které se nám mohou stát. Záleží jen na tom, jak na něpohlížíme... Velmi mne bolelo, když se moje nejbližší osůbka rozplakala a sáhla si až na dno. Svíralo se mi z toho srdíčko. Na druhou stranu jsem byl nesmírně rád, že můžu být v tak těžký okamžik u ní a držet ji v náručí. Ještě víc nás to sblížilo. Další dobrá/špatná věc, která se mi přihodila byl úterní večer. Po dlouhé době jsem jej nestrávil se svojí přítelkyní, ale byl jsem do večera v práci. Díky tomu jsem dodělal pár věcí, které mne tu strašily. Měl jsem z toho dobrý pocit. Ale nepříjemný myšlenky jsem měl z večera a noci, kterou jsem strávil sám.
Už několik dní mám silný pocit vnitřní prázdnoty. Všechno je fajn, v práci se daří, mám báječnou přítelkyni se kterou prožíváme nádherné chvíle. Ale i tak se cítím prázdný. Myslím si, že by to mohlo být tím, že jak jde vše skoro samo, mohu vnímat více sám sebe a začínám si uvědomovat, že něco uvnitř mne není úplně v pořádku. Chce to čas... Možná jsem začal roztahovat hřídla moc brzy a nožička se mi zachytila o okraj kukličky... Tím, jak sleduji sám sebe a obracím se do svého nitra, přestávám sledovat svoje cíle. Jen tak okrajivě vnímám, že se k jejich splnění moc nepřibližuju. Možná mi chybí potřebný nadhled. Když ta kuklička je moc těžká a já s ní nedokážu letět vysoko... Nicméně jsem neustále nejdokonalejší muž, i když uvnitř prázdný a uzavřený. Něco odchází a jak napsala Lilly, na prázdnotě je báječné to, že se dá naplnit něčím novým, krásným... Jdu se nalít ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat