Tento týden byl velmi zvláštní. Byla jsem plná radosti a pohody a zároveň
jsem řešila mnoho situací a pocitů... Cítila jsem ze začátku, jak nedokážu
vůbec zkloubit duchovní věci, které poslední dobou prožívám, s realitou a
tímto světem... Jako kdybych se nechala unášet daleko a přestala vnímat
všechny povinnosti, které mám.Což se projevilo v práci i v osobním životě.
Naštěstí mě probral rozhovor s kamarádkou a zklamání člověka, kterému jsem
velmi věřila. Vrátilo mě to na zem a chuť dát všechno do pořádku, takže
jsem poslední dobou hodně uklízela, přerovnávala dekorace v bytě a atd.
Přišla jsem na to, že jsem hodně důvěřivá a opět jsem se chtěla rozdat pro
jednu věc. Mým úkolem je naučit se říkat ne a rozpoznat "upíra"...
Snažím se dělat věci dřív, než ve 12:05... ,o)) Někdy se daří, někdy ne...
,o))
Chci umět co nejvíc věcí, abych se začala lépe cítit jako léčitelka. Také
si uvědomuji, že je lepší umět pár věcí pořádně, než mnoho jen okrajově,
což pětky celkem řeší... ,o))) Ale stále nedokážu odhadnout, čemu bych se
chtěla opravdu naplno věnovat.
Co se mi opravdu nedaří je kontakt s technikou a vymoženostmi této doby.
Telefon už druhý za poslední dobu nefunguje, vypíná se, notebook
nekomunikuje a dělá zvláštní věci, které běžně nedělá. Jsem jediná, kdo má
problém v systému, který generuje smlouvy a tiskne na nich blbosti. Auto
rozbité, neopravitelné. Nechápu to... ,o)))
Bonus: Stále věřím, že jednou budu dělat každou vteřinu svého života to,
co mě opravdu baví... A to je pro mě ten největší luxus... ,o))
Moc se těším na neděli, až se zase potkáme na motýlím setkání...
Žádné komentáře:
Okomentovat