Do naha

Odhalte se, svlékněte se…

Jak moc?! Odložit svršky a ukázat nahotu těla? Svléknout se z kůže a obnažit maso? Servat maso až na samou kost? Rozvěsit kosti? Stačí to?

Je pro mne snazší obnažit veřejně tělo nebo duši…

Před třinácti lety jsem byla s Monikou na brigádě v Pasohlávkách. S partou holek jsme se chodívaly koupat k vodní nádrži. Byla tam i nudipláž. Ola, o rok mladší než já, dítě přírody, razí heslo, že nahota je přirozená, jelikož se nahými už rodíme. Jo, může být, myslím si.

Tahle Ola se mě před partou holek zeptala, jestli s nimi půjdu na nudipláž.

Hrklo ve mně jak ve starých hodinách. No to néé. Ale pět holek se tváří, že je to úplně v pohodě, jsme dospělý ne… Horečně přemýšlím jak z toho ven. Už nějakou dobu jsem přizdisráč.

„Slíbila jsem Monice, že odpoledne budem spolu. Takže pokud ona bude pro, já nebudu proti.“ Tak a jsem z toho venku. Moje plachá, světlovlasá kamarádka, co vypadá jak éterická bytost, by do něčeho takového v životě nešla, vždyť se nechce ani svléknout v umývárně před ostatníma J.

Přichází Monika a holky se jí ptají, zda půjde odpoledne s námi na nudipláž. Jsem v klidu, znám ji jak své boty… už od školky. „Hmm hmm hmm,“ říká Monika s plnou pusou. Já nepůjdu, překládám si její mumlání ve své hlavě, znám ji…

„Já jsem pro.“ A já jsem v prdeli…! Jsem v šoku z toho, jak málo ji znám, jak špatně jsem odhadla situaci. Z tohohle se nevyzuji, pokud nechci ztratit tvář. Tak to vypadá, že půjdu do naha!

Odpoledne vyrážíme na pláž. Říkám Monice, že už na nás čekají holky a jestli mám vzít ručníky a krém já nebo je vezme ona. Prý je vezme, ale ještě si odskočí, máme jít napřed. Ok.

Celou cestu se loudám, aby Monika nešla tu štreku sama. Došourám se až na pláž a čekám na Moniku. Holky už jsou svlečené, celá pláž je svlečená a já pořád sedím v triku a kraťasech. A ta koza pořád nikde.

Je to šílený, ale všechny oči na pláži se upírají na mě. Jsem tam jak pěst na oko. Jediná oblečená. Je to nepříjemný. Je jen jediný způsob jak splynout s davem! Holky se chystají do vody. Ptají se, zda jdu s nimi, nebo zůstanu na břehu. Pět vteřin. Víc času mi to nezabralo. Šest holek míří do vody. Neosměluji se, neremcám na ledovou vodu. Na jediný zátah tam zahučím až po krk. Tahle voda je černá jako kafe. Jindy se bráním jít pod hladinu. Ale teď se nadechuji a nořím se do vody celá, hoří mi tváře. Z vody jdeme taky společně. A ta koza pořád nikde. Jsem nahá na pláži bez ručníku, bez krému.

Lenka je chápavá. Dává mi svůj ručník a sama si lehá do trávy. Nabízí mi krém. S díky odmítám. Já se z toho ručníku neodlepím. A tu kozu, až přijde, přetrhnu! Nakonec mě namaže Lenka, nechce večer poslouchat mé skučení. Vedle je hlouček kluků. Mají nějaké poznámky. V duchu si zpívám. V duch tu písničku řvu!

Á, koza už dorazila. Co ji zdrželo? Psala dopis. Já ji přerazím!!!

Holky jdou znovu do vody, na břehu zůstáváme tři. Když se Monika vrátí z vody, lehá si na ručník. Namazat se nechce, prý je to dobrý. Lenka ji namaže. Kouknu na Moniku, hoří jí tváře. - Vím přesně jak Ti je. Už nejsem naštvaná, chce se mi smát.

Vracíme se zpět. Ptám se jí, co ji to popadlo... Chtěla to zkusit a nebýt pořád ze všeho vybátá. Pak se mě ptá, jestli zítra půjdeme zase. Asi ji přerazím…

Můj zadek a Slunce se od té doby neviděli. Můj zadek si na Slunce někdy vzpomene. Věřím, že on Slunci vůbec nechybí.

Monice jsem nezkřivila vlas. Jsem za to ráda, jelikož mě o čtyři roky později vzala do Skotska. Tam jsem poprvé byla u moře. A tam jsem Monice řekla, že s ní půjdu třeba do pekla, protože vím, že s ní se z něj dostanu i zpět.

Stále nevím, zda je pro mne snazší obnažit veřejně tělo nebo duši… obé je těžké…