Moje role, můj život

Poslední týden pozoruju, že se mi mluví dobře s lidmi – jakýmikoliv. Je to fajn. J

Nevím, co nejhoršího, protože , jak už jsem psal minule, to co se zdá nejhorší, nemusí být a asi není nejhorší. Tak to nebudu komentovat.

Jinak jsem měl autonehodu. J

Začínám cítit, jak dost nestíhám dělat věci, co bych chtěl. Je toho najednou tolik! :-)

Líbí se mi, že věci,u kterých mi trvalo dlouho než se s nimi vyrovnám, se mi vyrovnávají o poznání v kratší době. (tady čas ušetřím) Ještě potřebuju, aby se vyrovnaly hned jak přijdou, takže v podstatě se ani nemusí vyrovnávat. :-)

Zatím se nemůžu dostat ke cvičení, ale to přijde. J

Naučil jsem se a učím stále. Vychutnávat okamžiky. Je jich tolik a stačí si je jen uvědomit. V každé chvilce, v každé události je toho tolik, na čem se dá učit, že je to až krásný.

Hodně k tomu přispívají i Motýlí dny. Jenže právě v tom pokulhávám. Potřeboval bych celý den volno, abych se mohl danému úkolu víc věnovat. No…. Třeba se k tomu budu vracet častěji a budu se svým spokojenější.

Koukat se na sebe v roli, kterou si sám definuji, je mnohem lepší, než se dívat na sebe, jak mu roli určuje někdo jiný.

Děkuji ,Lilly, že nám nabízí, ukazuje různé techniky, pohledy, cesty a povzbuzující slova i chování..