Nejlepší věcí, která se mi přihodila, je to, že jsem ze své duše, ze svého těla a ze svého života odpoutal velkou část minulosti.
Asi nejhorší pro mě bylo, když se mi měnila nálada od pozitivní, přes negativní až po depresivní, jako na horské dráze – nahoru a dolů, šílené výkyvy.
Změnil jsem se k lepšímu asi v trpělivosti a v tom, že o sobě už tolik nepochybuji.
Přišel jsem na to a pochopil, jako asi většina motýlků, kteří byli v neděli na přednášce, že nemá smysl se zabývat změnou okolí, ale změnou sám sebe a vlastního myšlení. A hlavně, že nestačí jenom myslet na to, co chci a čekat, že to přijde samo, ale je nutné dělat proto určité kroky a jít tomu naproti.
Zdá se, že cesta k mému cíli stagnuje. Přijde mi, že se mi nedaří, tak jak bych si představoval a že mi padá hodně klacků pod nohy.
Nedaří se mi (nebo spíš se mi nechce) vylézt z vyhřátého klobouku, protože jsem neustále pohodlný, nechce se mi pracovat, nic mě nebaví a nedaří se mi, mám furt špatnou náladu.
Snažím se myslet na činnosti, které bych ke své roli měl vykonávat, ale zatím jsem zůstal jen u myšlenek. K činům jsem se ještě nedostal.
Žádné komentáře:
Okomentovat