A opět tu máme motýlí dohodu a víte co? Cvičím každý den. Zápisky do deníku mám z každého dne, i když je napíšu třeba o den později. Pořídil jsem si nový deník a zjistil jsem, že má malé stránky. Nebo jsem se rozepsal… Třetí motýlí dohoda spočívala v tom, že se budu každý den věnovat metě. I tu jsem dodržel, jen trošku jinak, než jsem si na začátku přestavoval.
Nejsilnější zážitek mám z nedělního setkání motýlků. Už když jsme tam přišel, tak mi začaly hořet tváře a moje ruce by možná i někoho popálily. Mávání křídly bylo báječné, Servác má opravdu těžkou ruku… A pak, když jsme padali po zádech do neznáma… Do neznáma… Do bezpečí! Všude kolem jsem cítil nádhernou zlatavou energii… Chvilku potom, co jsme skončili, jsem se rozbrečel. Tehdy jsem ještě nevěděl proč. Přišel jsem na to až u Hvězdičky. Bylo to kvůli tomu pocitu bezpečí. Nikdy před tím jsem ho nezažil. Když jsem si to uvědomil, brečel jsem znova. A pak ještě jednou. Pak jsem se odevzdal všemu, co přijde a měl z toho nádherný pocit.
Nejhorší věc? Zjištění, že může být tak obrovský rozdíl mezi tím co říkám a co ostatní slyší. Při jízdě na kolečkových bruslích jsem sám sobě krásně nadával, do chudáků, do obětí… Polohlasně.
Celý týden mám dobrý pocit z vykonané práce. Nedělám toho víc, jen se chválím za splnění vytyčených úkolů a řeším věci postupně. Nejde všechno naráz. Stačí si stanovit priority!
Přišel jsem na to (nebo si to jen znovu uvědomil?!?), že moje reakce na slova či chování druhých nemá s těmi druhými nic společného. Vím, že jsme to probírali na schůzkách, ale dokud to člověk neprožije a nepřijme za své, jsou to jen slova a definice. Také je strašně důležité mít chvilku jen pro sebe…
Kousek jsem pokročil ke svému cíli. Spočítal jsem si, kolik se mi vrátí penízků a zjistil, že je to víc, než jsem čekal. Není to o těch penězích, ale o tom, že jsem to udělal!
Mám pocit, že krom výše uvedeného ke svému cíli nepostupuji, i když jsem více spokojený s tím, jak pracuji, jak řeším konflikty.
Svět je nádherné místo pro život plné nádherných lidí, tak to vidí nejdokonalejší Cyráno.
Dnes mám i bonusy… Jsou to zážitky a připomínky, na které nebylo místo v raportu… Rozbil jsem si svůj krásný nový telefon. To jen proto, že jsem si ho dal do neobvyklé kapsy, nezapnul si ji a předklonil se… To je tak, když děláte věci automaticky. Položte si nějakou věc na místo, kam ji normálně nedáváte a už ji nenajdete. Já to tak udělal s raketou na squash a pak jsem ji tam i zapomněl…
Mám na domečku namontované nové vchodové dveře a okno!!! Prý už to vypadá jako dům! Když jsme si ty dveře před třemi lety pořizovali, byly k nim i klika a zámek. Jenže já je nemohl najít. Ve skladu, kde byly dveře uskladněny ani na domečku nebyly. Nakonec jsem poprosil andílky strážný o pomoc a nechal se vést. A hádejte co… Však víte…
Konečně jsem dokoukal video na Vláďových stránkách. A měl slzy na krajíčku. Dojalo mě, jak se to krásné, to světlo, to rozhodnutí, síří mezi lidmi jako lavina. Je to i mezi námi.
Žádné komentáře:
Okomentovat