Tento týden se mi nepřihodilo nic mimořádného, měla jsme skvělý pocit,
když mi byla předána kytička k narozeninám na motýlí schůzce, to mě velmi
potěšilo a ještě teď se kochám nádhernou vůni,která zaplavuje celý
pokoj...
Velmi dobrá volba květin, takže moc děkuji...
Špatného se mi nestalo naštěstí nic, i když stále řeším kamaráda, který se
choval velmi duchovně a nakonec se ukázalo, že přivádí lidi do dluhů a
tudíž do neštěstí. Nikdy bych to do něj neřekla, možná bych i málem
naletěla,ale byla jsem varována,za což jsem velmi vděčná.
Nemám ze sebe dobrý pocit, že bych se někam posunula,ale také "necouvám".
Pochopila jsem, že se nám děje jen to, co dovolíme... A docela se plácám v
tom, jak přimět partnera k tomu,aby jsme měli miminko,když je to mé přání
a jeho zřejmě zatím ne.Nechci ho opustit, chci si splnit svůj sen,ale jak
to teda vyřešit? Deset let jsme spolu a podporuji ho k plnění jeho snů,ale
na ty moje nikdo nebere ohled. Vím, že je pro mě ten pravý,ale moje duše i
tělo křičí a volá po dítěti. Co s tím nejmilejší Lilly? Budu muset asi na
terapii. ,o)))
Nevěnuji se sobě tak, jak bych chtěla,stále řeším druhé....
Má role se mi lehce vzdaluje, už necítím takové nadšení, jako dřív. Jako
úžasná léčitelka se bohužel necítím,spíš jako poradkyně. Poslední dobou
jsem nějaká otrávená,ale sluníčko mě nabíjí a dodává veselejší náladu...
,o)))
Věřím, že je to takový zvlaštní klid před bouří a po vichřici... ,o))))
Žádné komentáře:
Okomentovat