Naše návyky v chování nás omezují

Priority pro tento týden dopadly trošku hůř než týden předchozí. Hrad na přespání dochystám zítra, podklady pro daňové přiznání nejsou všechny. Záda mám bolavý pořád, zkusil jsem kvůli tomu na týden vynechat cvičení, zlepšilo se to. Ale za to se zhoršilo rameno… možná se uzdravuje duše a tělo se uvolňuje a hlásí o péči…

Tento týden byl velmi příjemný a průměrný, že je velmi těžké vybrat, co nejlepšího a nejhoršího se mi přihodilo. Nejhorší bylo asi divadelní představení v Boleradicích. Byly jsme tam na soutěži ochotnických divadel. Bylo to v sobotu odpoledne a přišlo tam pouze pár lidí. A Ti se stejně nesmály. Bylo to docela deprimující s nebavilo mě hrát. Nejlepší byla neděle, kdy jsem byl po dlouhé době na hradě. Byl jsem tam sám a i když jsem byl v útlumu a spíš uzavřený do sebe, líbilo se mi to.

K lepšímu jsem se změnil v tom, že se mi daří vydržet bez srovnávání a litování se, horší je to, že mi chvílemi uniká přítomná chvíle… Ale pořád jsem vnitřně klidný a šťastný. Pochopil jsem, že naše zvyky a naučené vzorce chování nás omezují a oddělují od „teď“.

Moje cesta k cíli souvisí s pracovním nasazením, které neustále pokulhává. Peníze jsou potřeba, vím, ale asi to není pro mne tak velká priorita. Nebo mám jen strach z neúspěchu a proto se málo snažím. Také moje zdraví není optimální, především rameno a záda neustále bolí. Tento týden jsem nejvíc pracoval na vlastní pohodě – nebylo to náročné, o to víc jsem si to užíval.

Priority na příští týden – dokončit podklady pro daňové přiznání, zlepšit svůj zdravotní stav, věnovat víc pozornosti práci.

Priority pro měsíc – pravidelně nocovat na hradě a dle toho zařídit potřebné

Od teď za rok budu šťastný a zdravý.