První trimestr mi připadal jako hra. Hra, kdy jsem si na něco hrála, abych vyřešila své problémy. Na konci jsem měla pocit, že co ještě nebylo pokažené v mém životě se definitivně pokazilo.
Poznala jsem spoustu báječných lidí, ale celou dobu jsem stále měla pocit, že stojím mimo.
Druhý trimestr byl daleko více prožitkový, přestala jsem hrát, snažila se „hru“ více procítit. Zbylo méně motýlků, snad jsme se tím pádem i více sblížili. Mám pocit, že v tomto okamžiku své role více žijeme, než hrajeme.
Druhý trimestr se mi líbil víc, společné rituály, poslouchání audia, podpora navzájem.
Žádné komentáře:
Okomentovat