Ujasnila jsem si, že chci zůstat, kde bydlím, problém, který řeším dva roky. Přednáška v Mladé Boleslavi byla skvělá. Sassy - G dělá scripta na metu a připravuje z mých materiálů další knihy.
Zatoužil po mně můj šampion. Rozjíždějí se další možnosti a přátelé z minulosti si žádají spolupráce.
Bolí mne levé rameno, uvědomila jsem si, jak bolest a nemoc jsou úžasné nástroje k tomu, abychom si víc mohli vážit toho, když jsme opravdu zdraví. Zdravé tělo a láska k sobě je pro mne ten nejhodnotnější dar.
Konečně jsem vyhlásila další stále uklizenou zónu - můj pracovní stůl a hodlám ho udržovat jako koupelnu, neustále čistý. Učím se milovat sebe i druhé bez vazby na události vně mne. Neočekávat je největší výzva a zjišťuji, že už je to součást mého života i v lásce, tam mi to ještě moc nešlo.
Jediné, co se mi nedaří, je utřídit si práci a vytvořit systém. Tvořím stále, ale projekty, krásu, domov, jen ne pracovní styl. A i ten volá po mém humanitním umění.
Lilly je mi bližší, než Ludmila, i když tyto dvě osoby neodděluji, naopak. Ludmila je mým přístavem,máma a táta pro mne i moji dcerku, kamarádka pro mne i mé přátele, budovatelka, zahradnice,kuchařka, sportovkyně, bojovnice. Byla tu pro mne celý život, je to dříč a útočiště, které tu bylo vždy, když potřebuji, když jsem padala, plakala, byla nemocná, smutná nebo osamělá.Tolik toho pro mne udělala bez reptání, prostě tu vždy byla. Je to energie, která nikdy nevyhasne, jako věčný oheň.
Lilly je hravá, Lilly je vše - dívka, žena, princezna, divoška, která se na dvacet let odmlčela. Každá role je jí blízká, vše dělá s lehkostí a s nadhledem. Ukazuje mi stránky, na které jsme dávno zapomněla, ukazuje mi umění a touhu žít, kterou jsem uschovala do hory povinností a zodpovědnosti. Lilly je strážkyně mého největšího pokladu - lásce k životu a ted mi ho znovu krásně připomíná. Spolu si zaletíme do pestré minulosti, odkud čerpáme pro naplněnou přítomnost. Čas je další element, jehož hodnotu si díky Lilly více uvědomuji.
Co mne čeká ?
Nevím, i když mám svá přání a cíle, přesto mne nedrží, nesvírají. Jen mne vedou a s údivem a nadšením čekám, co bude za překvapení za dalším rohem.
Je jedna věc na světě , kterou jsem si ještě nesplnila a to je rodinný život........
Asi ho tak moc nechci, když ho stále odkládám, ale někde uvnitř malý hlásek volá, haló já jsem tady, tvoje nesplněné přání.....
Dokud nebyl vhodný adept, ani jsem to tolik neprožívala, ale najednou se objevil můj šampion a já si uvědomuji, že mužská náruč mi opravdu chybí. Stulit se do klubíčka, nechat se obejmout, oddat se a patřit mu......
Celý život čekám, až ten pravý šampion zkrotí divokého koně ve mně. Nevím, jestli umím být poslušná klisna, moje divoké srdce asi neumí nosit postroj.....
Ale o to víc přilne k někomu, kdo bude milovat jeho svobodu......
Vlastně čekám na stejně divoké srdce, jako je to moje, které chce také sdílet krásu volnosti, lásky, svobody a blízkosti zároveň.......
Muži to špatně chápou,myslí si, že když jsem soběstačná, že je nepotřebuji.....bojí se toho
Nejvíc je potřebuji, abych mohla být opravdu ženou, jejich náruč, oporu, mužnost,blízkost, něhu, ochranu..........
Chci prolnout naše životy a vědět, že to chceme oba stejně..... bez toho to stejně nemá cenu....
Nemám ráda náhražky, jedině originál mne dokáže inspirovat a dlouhodobě přitahovat....
Chci po svém šampionovi jen jedno :
...... dělej si, co chceš, ale hlavně mně u toho měj v náručí.....
Žádné komentáře:
Okomentovat