Tak je čtvrtek a já nemám napsaný raport, a kdybych se nedívala na stránky, tak si to ani neuvědomím. Najednou se všechno rozhýbalo a čas letí jak splašený. Možná k tomu trošku přispělo jaro (tedy krásné počasí, jaro je už dlouho), možná blížící se velikonoce. Tento týden mám pocit, že jsem na houpačce, od absolutního pocitu štěstí až na druhou stranu k absolutnímu zoufalství.
Každý den se snažím vybrat tři nejdůležitější úkoly a splnit je, přiznám se, ne vždy se mi to podařilo. Uvědomila jsem si, že tu euforii, jak mi říkala Lilly, tu kolem srdce, ne v hlavě, si dokáži přivolat, když namaluji obrázek. V okamžiku, kdy jej dokončím a mám pocit, že se povedl, dostávám se do tohoto stavu. Tak si zkouším přát, ještě mi to moc nejde.
Abych to shrnula, tento týden jsem létala v oblacích, a když jsem se blížila slunci tak jsem padala, a padala hodně hluboko, zastavovala jsem se až někde nad propastí a tam se zase začala pomalu zvedat.
Mám se hodně co učit. J
Žádné komentáře:
Okomentovat