Žena- bohyně

Žena bohyně je svá, sama sebou za všech okolností, nesnaží se o druhé.....ale dovolí druhým, aby se snažili o ni.....

Jako malá jsem chtěla být princezna a vždy se mi líbily malé blondýnky a jako jejich kamarádka jsem je náležitě chránila......Chránila jsem opravdu je? Ne,chránila jsem vlastně malou princeznu v sobě,která se neustále dožadovala svého práva, svého dílu pozornosti, který si neprožila, tak jak v dětství chtěla.... a nemohla, tehdy si myslela., že nemohla, ona se jen bála žít to navzdory všemu......ale u babičky na dvorku, když si zapnula rádio, obula babiččiny střevíčky, které mi klouzaly z nohou, nasadila na hlavu punčochy a tančila jako o život, to jsem byla princezna.......kočky mi dělaly publikum, z chlívku se ozývalo souhlasné chrochtání vepříka a slepice a králíci notovali do rytmu. To bylo mé království.

Ale v dospělosti jsem na princeznu zapomněla, tolik starostí s realitou, království mělo úplně jinou podobu. Ale naštěstí mi to vždy připomněli muži, když jsem jí nebyla, koukali po jiných, v mých očích slabých. Muži mají rádi většinou jen jednu část ženy, aby měli pocit, že jsou muži. Protože neví, jak chránit a ovládat amazonku, neví , co si počít se sebevědomou bohyní. Ztrácí se ve svých vlastních mužských pochybnostech, ve své roli, kterou se nenaučili hrát.

Kdykoliv jsem chtěla, zkusila jsem si to a zahrála si na princeznu, na panenku. Nosila jsem sukýnky a šatičky a dovolila mužům, aby mne chránili. Ale po čase jsem zjistila, že je princezna mne to nebaví. Jsem i amazonka s divokým srdcem ! Ale také oddaná partnerka,milující rodič, podporující kamarádka,neohrožená podnikatelka, nejoriginálnější terapeutka,aktivní sportovkyně,nadaná umělkyně! Někdy , obalena svými psími miláčky- samými fenkami, si dokonce připadám jako Alfa - fena.

S každou malou holčičkou ožívám a dávám své princezně její díl, ale moje dospělá žena chce krmit i své další podoby. Všechny chtějí žít a dýchat, roztahovat ruce ke slunci a dožadují se svého práva. Podle toho, která to nejvíce potřebuje, předávám jí žezlo k vládě, obléknu se do ní.To jsou osobnosti, to je upřímnost. Ale všechny jsem já.

Když se cítím ohrožená nebo v nebezpečí, jsem vzpínající se kůň nebo neohrožená amazonka.... ale někdy také princezna a nechám se zachránit.

Včera mi poprvé v životě moje dcera řekla, jak mne vidí. ,,Líbí se mi, mami jak lehce řídíš svoje auto, které ti moc sluší. Moc se mi líbí, když přijede krásná zralá žena v takovém šípu, vystoupí a je to moje máma. Jsi pro mne osobnost."

Takže jsem i milovaná a obdivovaná máma.

Jsem žena - bohyně :-)

A kdo jste vy ?