Prostě ala robot

Mám za sebou docela příjemné situace z práce. Příjemné byly hlavně v tom, že nebyly nepříjemné.   Nestíhal jsem, co jsem chtěl stihnout. Věci mě netrápí tolik, protože vím, že si s nimi dokážu poradit. Emočně se cítím vyrovnanější a když náhodou nikoli, tak si to o dost dřív uvědomím a rychleji se z „jakobyproblémů“ dostanu.  Metamorfóza mně pomáhá, ale nejde mi to tak rychle, jak by to asi mělo jít.

Připadá mi, že vidím to, co chci změnit a přijde mi, že chci pohnout vlastními silami vlakem.  No , snad se pletu a půjde to.  Motýlí dny jsou velmi hezké, ale cítím, jak je nezvládám plnit. Buď zapomenu a nevzpomenu si, nebo to jakoby předem vzdám, protože mi to přijde těžké.  Chtěl bych stihnout víc věcí a jaksi vidím časovou omezenost. Není to frustrující?  Do hry se dostávám zvolna a připadá mi to jako dost velké sousto. I když jen někdy. Občas mi to přijde v pohodě a samojdoucí.  Dělám věci více vědomě a upouštím od automatizmů, po kterých jsem dřív ani nevěděl, že jsem je dělal. Prostě ala robot.  Stále mi velmi pomáhá a je mým jakoby pilířem používání ho´oponopono – je to fajn. Negativní myšlenky začínají slábnout.  Díky.  Velmi se mi líbí a povzbuzuje zpráva podobná „princ a večernice“. Pohádky miluju a čerpám z nich doteď. Tady jsem viděl zase další pohled a vhled k této pohádce.