Minulost mne pořád bolí

Je to hrozně zvláštní co se ve mně děje, v sobotu a v neděli nevím proč, ale byla jsem nějaká citĺivější až přecitlivělá. Vše se mě dotýkalo. Cítíla jsem se zranitelnější, vyhrkly mi slzy, když mě něco mrzelo. Nejhorší to bylo s Vláďou jak nám dával pytle na záda a zase sundával, jakmile jsem pytel s minulostí oddělala, bylo to hrozně uvolňující a když mi ho zase přidělal, říkala jsem si a proč mi to dělá? Když jsme to zkoušeli potřetí, mluvil více o minulosti, nedařilo se mi myšlenkama z ní odejít, vyhrkly mi slzy do očí, utírala jsem je, když všichni měli ještě zavřené oči, měla jsem co dělat, abych neodešla, nevybrečela se a po zklidnění pak přišla, dokázala jsem se ukočírovat, zůstala jsem v klidu a asi jsem i dobrá herečka, protože to, že mě to totálně rozhodilo nikdo nepoznal. Minulost mě pořád bolí, musím se s ní nějak srovnat, jenže ono je toho tolik s čím bych se měla vyrovnat, ale snad postupně to všechno zvládnu. Když Vláďa mluvil o bezpodmínečné lásce vybavili se mi moje sestry, jsou při mně v dobrém i ve zlém, i když je to se mnou občas těžké pořád stojí při mně ať se děje co se děje. Mám ty nejúžasnější sestry a kamarádky v jednom, hrozně moc mi pomohli, když jsem je potřebovala a já jim za to moc děkuji. Tu lásku také cítím ač je to zvláštní, neznáme se až tak dlouho, ale ať se děje co se děje ať je jakýkoliv je hluboko v mém srdci a on to ví...Nejhorší je ta děsná únava, cítím se neustále unavená, nepomáhá spánek, ani sport, procházka, v práci se mi nedaří soustředit jak by bylo potřeba, musím se více kontrolovat. Má to jedno veliké plus a to je, že je zítra poslední pracovní den a pak 6 dnů volna a čeká mě dovolená. Přišla v ten nejlepší okamžik...