Tento týden jsem se sžívala s naším koťátkem a měla jsem velkou radost,
že si u nás rychle zvyklo.
Nejhorší byly tento týden asi moje lítosti, které mě přepadly a nechtěly
pustit.
Něco málo o práci. Stále více si uvědomuji, jak strašná je situace v
českém školství. Chytá mě z toho beznaděj a musím si opakovat, že to, že
tam teď jsem, mám svůj důvod a výhody.
Taky jsem zjistila, že mě hrozně štvou lidi, kteří se tváří, jak je
všechno super.
Stále přicházím na to, že svůj důvod má úplně vše, co se kolem nás ději.
Jen to člověk někdy hned nevidí.
K cíli asi nějak postupuji. Letmo zachytávám momenty, kdy jsem ta úžasná
žena.
Nedaří se mi udržovat permanentní optimismus a víru, že to bude všechno
dobrý.
Stále hodně pracuji na vztahu se svým synem.
Začít chodit cvičit.
Dát se do pohody.
Mít se ráda.
Moje priority na příští měsíc jsou asi stejné jako na příští týden.
Doufám, že od teď za rok už budu mít vyrovnaný vztah s manželem a
vyrovnaný vztah se synem.
Žádné komentáře:
Okomentovat