Jsem jako miliony jiskřiček štěstí

Cítím se klidná, vyrovnaná a v pohodě. Moje pocity se stabilizovaly, už nelítám z jednoho extrému do druhého. Změnila jsem svůj postoj k některým situacím a ve všem se mi daří najít alespoň něco dobrého. Vytvořila jsem si svoji „nothing box“ v hlavě a pokaždé, když mi to v ní drnčí a duní, zalezu si do ní a odpočívám a směju se tomu J

To nejhorší se nestalo mně, ale někomu v mém okolí… Byla to pro toho člověku určitě obrovská rána… A mě to přivedlo k tomu, že v sobě cítím neuvěřitelně hlubokou vděčnost za všechno, co mám… za to, že jsme všichni zdraví, za to, že žiji na krásném a čistém místě, za to, že jsem milována a miluji… Za každý východ i západ slunce, za hvězdy nad hlavou, za kytky v trávě… Prostě za všechno… Moje srdce je otevřené a naplněné láskou… Dívám se kolem sebe jinýma očima… Všechno je tak nádherný… A já to můžu prožívat a vnímat… To je to nejúžasnější.

Uvědomila jsem si, že už neinvestuji, ale dávám… Dávám to, co opravdu chci dát, to, co vychází ze mě… Jsem jako miliony jiskřiček štěstí, a i když se občas ještě zlobím kvůli nějakým hloupostem, jsem šťastná. Doopravdy šťastná J

Ani nevím, na čem jsem tento týden nejvíc pracovala. Všechno se to tak nějak poskládalo samo. Tím, co se stalo, tím, co bylo řečeno… Pro pocity, které mám teď v sobě, neexistují slova, lze je jen cítit… Lilly mě pochopí… dobře je zná… zažívá je při každém startu letadla a určitě i jindy… Miluju lítání… A lítám… Lítám… Děkuju J

A teď už jen slzy vděčnosti a úsměv od ucha k uchu J

Prioritou zůstává stabilizace, hledání krásy a smyslu v každém okamžiku života. A možná ani ne tak hledání, jako prostě jen užívání si každého takového okamžiku… Chci nadále pokračovat i v práci, která mě baví čím dál víc, a věnovat se mému synovi (dnes poprvé řekl „táta“ J). Těším se na grilování J

Priority na příští měsíc zůstávají stejné a k tomu si přidám ještě pár úkolů, které chci zvládnout. A za rok? Co já vím, co bude za rok? Možná další miminko…? J Uvidíme… J