Můj první čtyřlístek v životě

Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli jsem si víc užila výběr šatů na svatbu (vdává se přítelova sestra), anebo bruslení s kočárkem J Asi tak půl na půl… J

Zraňuje mě chování přítelova syna. Stále je to buď oni dva, nebo my tři. Dlouho jsem doufala, že by se to časem mohlo změnit, ale je to jen plýtvání energií. Nedaří se mi to přijmout, nevím, jak s tím přestat bojovat.

Moje cesta k cíli je velmi kostrbatá. Neustále zakopávám, padám, houpu se nad propastí, jen jen do ní spadnout… Vlastně ani nevím, kde pořád beru tu sílu vstát a škrábat se dál…

Dlužím si lásku. Spoustu spoustu spoustu lásky. A odpuštění. A pochopení. A důvěru. Jak to změním, nevím, tento měsíc bojuju s větrnými mlýny a ten boj je velmi nevyrovnaný, stále prohrávám. Oběť ve mně už se ale vzdala. Uvolnila místo hrdince z mých dětských snů a ta si jde tvrdě za svým.

Uvědomila jsem si, že jsem se vlastně s ničím, co se v mém životě stalo, nevyrovnala. Nepřijala jsem to. Hodně jsme na tom sice pracovaly a já doufala, že se to tím „zruší“. Jenže nezrušilo. Stále to tam je. A stačí to jen přijmout… Aneb jak píše P. Coelho ve své knize Rukověť bojovníka světla: „Každý bojovník světla ví, že určité okamžiky se opakují. Často se ocitne před týmiž problémy a situacemi, jimž už kdysi čelil; trápí ho to, protože si myslí, že neumí jít v životě vpřed, jestliže se mu těžké chvíle stále vracejí. „Tím už jsem přece prošel,“ stěžuje si svému srdci. „Jistě, prošel,“ odpoví srdce, „ale nikdy jsi to nepřekonal.“ Tehdy bojovník pochopí, že opakované zkušenosti mají jediný smysl: poučit ho v jeho nepoučitelnosti.“

Hlavní priority na příští týden: připravit věci na stěhování, léčitel Poul, nenechat nikoho, aby překročil byť jen o jediný krůček moje hranice.

Hlavní priority na příští měsíc: objednat k zubaři sebe i syna, nachystat narozeninovou oslavu mého syna, vyzvednout pas.

Kdybych nic nemusela a měla vše, co potřebuji, vydala bych se na Svatojakubskou pouť do Pyrenejí. Šla bych celou trasu sama, sama v sobě, abych konečně objevila, kdo vlastně jsem. Můžu hrát tisíce rolí a pokusit se s nimi ztotožnit, ale stále to nejsem já… A v tom zmatku kolem se mi nedaří to své já objevit…

Od teď za rok už fakt budu šťastná a v pohodě a můj život budu řídit jen já sama.

I splněné přání se tento týden najde. Nedávno jsem četla článek o hledání čtyřlístků, je to prý velmi jednoduché, stačí se jen naladit. Já sama jsem nikdy žádný čtyřlístek nenašla. Fakt nikdy, ať jsem se snažila, jak jsem chtěla. Při první příležitosti jsem ale pokusila naladit… A víte co? Měla jsem ho do pěti minut! Můj první čtyřlístek v životě J