Zbytečně se nemračím

Ze všeho nejvíc jsem si tento týden užila procházku v dešti… Ze začátku jsem prskala jako kotě… ale rychle mě to přešlo a z lesa už jsem vyšla s pusou od ucha k uchu…

Stále mě zraňuje moje srovnávání se s druhými. Občas nedokážu nesoudit a nesrovnávat se… Musím rovněž vyřešit svůj postoj k penězům… trochu (víc) ho přehodnotit. Stále je považuji za něco špatného…

Téma týdne platilo už pro tento týden…??? Hooops J To jsem asi trochu pozadu… Zapracuju na tom ;-)

Sama sobě dlužím strašně moc… OPRAVDU STRAŠNĚ MOC!!! Ale ne, myslím to vážně. Úplně ze všeho nejvíc dlužím sama sobě pochopení a lásku… To je asi to nejdůležitější. Stále ještě se nemám ráda celá. Některé své části jednoduše nenávidím. Ale snažím se na tom pracovat J

Jsem více naladěná na to, co chci. Zbytečně se nemračím.

Chci změnit cvičení. Chybí mi dynamika. Tibeťani i Bojovník jsou prima, ale já se potřebuji trochu „vyřádit“. Zkusím se vrátit zpět ke svému dlouholetému cvičení z mládí. Už se na to těším, začnu hned zítra J

Priority na příští týden: začít nové cvičení, udělat si nový systém v práci, mít se zase o něco víc ráda J

Priority na příští měsíc: vyzkoušet plavání se synem, propustit minulost a … dál už mě nic nenapadá ;-)

Moc se mi líbí jeden pořad na nejmenovaném TV kanálu – tým lidí zde buduje nový domov pro lidi v nouzi… Konají opravdu obrovské dobro a velmi pomáhají lidem. Mým snem je být také tak užitečná ostatním… Kdybych měla všechno, co bych potřebovala, byla bych majitelkou penzionu v podhůří, kde bych se starala o opuštěné či handicapované koně, jež by vozili handicapované děti…

Co bude od teď za rok, netuším… Vím, že budu minimálně tak šťastná, jak jsem teď… A co potřebuji víc?

Splněné přání ještě splněným přáním není… Do konce měsíce zbývají dva dny… Tak uvidíme J