Vzteky jsme vylámala zuby

Užívám si každý den. Každý den je něčím výjimečný. Jsou to drobnosti, ale vnímám je velice zřetelně. Jsem na to poslední dobou citlivá. Byly to varhany, příjemná procházka městem, objetí mého oblíbeného stromu v parku, setkání s přáteli i širší rodinou a knížka, které hrozilo, že poletí do koše a teď se k ní pořád vracím a čtu ji dokola. Písmenka pořád stejná, ale s každým přečtením přichází další, nový prožitek.

V jeden jediný den se mi přihodily tři věci. Ta první se mě přímo netýká, přesto mě to mrzí, jelikož zraňuje někoho jiného. Druhá věc měla za následek tu třetí :). Na nástěnce v našem domě jsem měla připíchnutý vzkaz. Obsah jsem přešla, jelikož byl pisatel mimo mísu. Do obrovských otáček mě vytočil chybějící podpis. Anonym považuji za opravdu ubohou formu sebevyjádření. Pisateli jsem na místě odepsala, že si pro příště žádám i jeho autogram a svou žádost jsem podepsala. Doma jsem pak zjistila, že jsem při vzteklém hledání tužky v batohu vylámala zuby zipu = batoh nejde zapnou = není k použití.

Téma týdne se mi projevilo bezezbytku až na ten jeden exces, kdy jsem byla ve víru emocí.

Stále si dlužím víc času na čtení.

Jsem převážně naladěná na to chci a ono to přichází.

Naučila jsem se něco nového na počítači :). Taky v práci jsem se naučila něco nového v aplikaci. Ověřila jsem si, že se historie opakuje a kdo ji nezná, musí si ji prožít a že nemám soudit knihu podle obalu.

Priority na příští týden - v práci si procvičit práci s aplikací, užít si volno a číst si.

Priority na příští měsíc - v podstatě tytéž co na příští týden

Kdybych měla vše a nic nemusela, byla bych šťastná tím kým jsem a vděčná za to co mám. Což už vlastně jsem :). A nemusím nic, jen umřít.

Za rok od teď budu sebejistě a cílevědomě kráčet za svými sny a cíly.