Vede mne Vesmír a moje Víly

Potěšily mě holčičky a značná pozitivní změna v jejich chování. Po dvou týdnech, co jsem s nimi trávila veškerý svůj čas, bylo vidět, jak menší změna přístupu v jejich výchově postupně tlumí jejich vzteklé nálady, které jsem tak tak skousávala. Po dlouhý čas budu mít ve svým srdíčku den, který jsem strávila jen s Izabelkou, tříletou panenkou, občas pořádnou ďáblicí =o), v kuchyni u pečení dortu. Maximálně jsem si užívala chvíli, kdy malá Izabelka olizovala čokoládové těsto z vařečky, vzpomněla jsem si na své dětství, kdy jsem takto pomáhala při pečení moji babičce a uvědomila si, že z toho kudrnatého děvčátka se stala žena a je teď mojí rolí učit a ponechávat pěkné vzpomínky v druhých. Ještě intenzivní příliv pozitivní energie a radosti jsem pociťovala, když jsem si koupila vykládací kartičky, moje víly, kamarádky, se kterými teď začínám každý den.

Začala jsem si uvědomovat, že v nové ‘‘práci‘‘ začínám ztrácet sama sebe. Do Berouna jsem přijela zejména z toho důvodu, abych pracovala sama na sobě, na svém poznání a najednou jsem neměla čas vůbec na nic, než jen na rodinu, pro kterou jsem pracovala a jejich potřeby. Najednou mě čím dál častěji přicházela na mysl otázka, zda-li opět nedávám do pozadí svůj život tak, jak to dělávám v partnerství. Vždyť to byl můj důvod, proč jsem opustila vše známe a chtěla začít žít úplně na novém místě, s novými lidmi a s přesvědčením, že si následující půl rok věnuji jen a jen sama sobě. Začínala jsem si uvědomovat, že to asi nebude pro mě úplně to pravé. V pátek jsem se přesvědčila i o tom, že bych tam neměla ani své soukromí a jistě tomu Vesmír chtěl, že jsem se v pátek po určité diskuzi sbalila a definitivně odjela. Při pohledu na holčičky jsem se rozplakala,uvědomila jsem si, jak moc mi budou chybět, ale zároveň jsem cítila, že jdu správným směrem, i když je v tuto chvíli pro mě ještě neznámí.

‘‘Jsem na cestě ke svému cíli‘‘? …. Téma týdne … …. Mm, víc než zajímavé-opět. Právě toto téma, v tomto týdnu a nebo je tomu naopak??? Už první týden v Berouně mě moje vnitřní dítě položilo otázku: Budeš tu žít svým životem nebo budeš žít jejich životem? Před pár dny jsem si uvědomila,že bych lehce sklouzla se svoji povahou k tomu druhému. Jdu dál, naprosto do neznáma, ale s vědomím, že je o mě Vesmírem a mými Vílami postaráno. Jsem vedena, i když právě netuším kam. Chci se plně soustředit na svoji intuici.

Opět se začít soustředit sama na sebe. Klást si otázky a i s odpověďmi je dát na papír.

Těžko říct, tento týden to bylo asi půl na půl.

Uvědomila jsem si, že na spoustu věcí, jsem šikovná a to, že nemám teď podmínky se v nich zdokonalovat či je praktikovat neznamená, že jsem neschopná. Jakmile se jimi budu zabývat, budu úžasná. =o))) Také jsem si uvědomila, že mám dost času na rodinu, že nemusím pospíchat, mám před sebou minimálně dalších 50let krásného života.

Každý den vstávat s úsměvem a radit se se svými vílami a mým vnitřním dítětem.

Uvědomit si, jestli chci být zaměstnancem či se konečně plně pustit do obchodu

Budu úspěšná žena, která bude lidem předávat své zkušenosti a budu žít tak, jak chci právě já. Budu prostě svá =o)))