Co my jen víme

Co jsem si užil? Návrat do práce. Bylo jí opravdu hodně. V kanceláři na mě čekalo překvapení – nová židle. Kolega mi udělal radost. Užíval jsem si i sobotní grilování. Vše bylo v pohodičce, ochutnávka vín byla skvělá, jídlo chutné a vše završil kloboukový tanec. Další novou věcí tento týden jsou schody na hradě. A sušák na prádlo! V neděli jsme byli z hvězdičkou a s neteří a synovcem ve westernovém městečku. Představení s koněm a dvěma psi mě dojalo, moc hezký…

Co mě ranilo? Opět netuším. Ale mrzí mě jedno – tento týden není jen týdnem nových věci, ale i ztrát – někde jsem zašantročil dvoje sluneční brýle…

Téma týdne? Uvědomil jsem si, že jsem vždy rád něco vytvářel, vyráběl a teď už to nedělám. I když na hradě je pořád co dělat. Jen je třeba v tom najít to stejné potěšení.

Jsem naladěný na to, co chci. Nebo spíš se snažím brát v pohodě to, co přichází.

Pochopil jsem, že je třeba dělat s radostí a nadšením úplně všechno, co jde. Zaujal mě dokument „Co my jen víme“. Všechno, co si lidská mysl dokáže představit, je možné.

Hlavní priority? Naučit se scénář (divadlo), učit se pracovat se svojí energií, dokončit schody na hradě.

A na měsíc? Kurz herectví, divadlo, voda.

Kdybych měl vše a nic nemusel, pomáhal bych lidem.

Od teď za rok? To netuším, ale vím, že to bude báječné a bude to stát za to!