S holkama z práce jsme byly navštívit jednu z nás, která už je na mateřské. Bylo to prima, hodně jsme se nasmály. Novopečená maminka má nakažlivý smích, který nám hodně chybí.
V práci to bylo taky fajn. Chodila jsem do ní s úsměvem a našel se i prostor pro vtípky.
Pohřeb kamaráda byl takovou smutnou událostí. Celou dobu jsem si říkala Ho´opono pono.
Téma týdne – Jak uvnitř, tak navenek. Jaký vnitřní režim u mne panuje... Nejvíc jsem si to uvědomila v práci. Nová sešívačka nespolupracovala, papíry jen žužlala, ale nesešila a ve finále z ní vyšel pokřivený zmetek. Tak jsem se jí koukla na zoubek. Ze zásobníku vyndala sponky a dala do něj novou munici. Jenže zásobník nešel zacvaknout a zasekl se. Nešel otevřít ani zavřít. Tak jsem milou sešívačku obrátila na „zádíčka“ a koukala jí do „tlamičky“. Vypadalo to na další šprajclou sponku…
Přišlo to tak náhle….
Slyšela jsem cvaknutí. To zásobník dosedl na své místo… a vypálil… Ta žužla sešívačka mě kousla do prstu. Asi úlekem, co s ní provádím. Vydolovala jsem sponku ze svého prstu, který užaslý šokem zapomněl krvácet. Sešila jsem papíry a sešívačku vrátila na poličku nad pracovním stolem. To už se můj prst vzpamatoval a své bebino korunovat kulatou kapičkou krve. Instinktivně jsem s ním zamířila do pusy a koukala na ty sešité papíry.
-Sleduješ to?
-Co?
Myšlenky vedou moje oči k sešívačce, kterou jsem položila na poličku – nemrskla, položila. V kanceláři je ticho, protože tu nikdo nevřeští, že ho bolí prst. Já mlčím, nevalí se ze mne proud vulgárních slov, nespílám sešívačce. Kouknu na své kolegyně. Dívají se do svých počítačů a vůbec netuší, jaké „krvavé drama“ se odehrálo u mne na stole.
Klid. Hladká vodní hladina. Tak to vypadá uvnitř mne. A tak to vypadá i ve vnějším světě.
Tentokrát nemám pocit, že bych si něco dlužila. Mariňák z budezplacu se vrátil a já pracuji na realizaci svých snů.
Byla jsem naladěná na to, co chci. Na nic jiného už se neladím.
Jsem bohatý a spokojený člověk. Mám vše, co potřebuji.
Tři priority na příští týden – vzdělávat se, sejít se s přáteli a oslavovat s nimi
Tři priority na příští měsíc – vzdělávat se, pracovat a nepolevovat
Kdybych měla vše a nic nemusela, byla bych šťastná tím kým jsem a vděčná za to co mám. Což už jsem :). Byla bych vším, čím bych zrovna být chtěla.
Za rok od teď jsem šťastná a spokojená. Pracuji na svém nejodvážnějším snu.
Žádné komentáře:
Okomentovat