V prvním trimestru jsem já osobně poznávala a učila se, tedy učím se stále a ještě dlouho budu a doufám, že nepřijde den, kdy se učit přestanu. Každopádně jsem se učila věřit tomu, co jsem si sepsala, že bych chtěla být „toho co jsem". Dnes po druhém trimestru jsem si listovala svými raporty a zjistila, že devadesát procent toho, co jsem si tenkrát sepsala, už JSEM a byla tím dávno, jen jsem to vše neviděla přes mlhu, kterou jsem si sama vytvořila. Jsem dokonce mnohem víc a mnohem lepší. Mám nejvíc, než jsem kdy měla, není to tím, že bych něco materiálního získala. Prostě vidím věci tak, jak jsou a jsou krásné, sebe vidím takovou, jaká jsem a mám se takovou ráda. Je mi jedno, jestli se ten obraz líbí ostatním, jsem taková, buď mě přijmou, nebo mají smůlu oni. Vidím, kolik toho mám, i když materiálně mám nejmíň za dlouhou dobu. Jsem šťastná a vděčná za vše, co ke mně kdy přišlo, ať už to byl můj syn, Lilly, motýlci, přátelé nebo život sám. Nemůžu specifikovat, co přesně mi druhý trimestr dal, ale vím, že dost i když byl takový dlouhý, unavený a nevýrazný. To však neznamená, že mi za to nestál. Stál za to každý jeho kousek. Děkuji všem, kteří mě obklopují a pomáhají, už jen třeba tím že jsou. Díky moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat